Rok v Německu s podporou Česko-německého fondu budoucnosti
Minulý školní rok strávila pětice žákyň a žáků AG s podporou Česko-německého fondu budoucnosti v Německu.
Přečtěte si, jak popisují svoje zážitky!
Lukáš Dvořák, Johanneum
Milí spolužáci, milí učitelé,
jak někteří víte, měl jsem možnost prožít školní rok 2023/24 na výměnném pobytu na spřáteleném gymnáziu Johanneum v Německu. Chodil jsem do ročníku Q1, o rok později se dělá již maturita. Škola se nachází v nádherném areálu s krásným zámkem na vodě, fotbalovým hřištěm a spoustou zeleně u obce Ostbevern v oblasti Münsterland. Prostředí bych označil za velice klidné a odpočinkové. Já sám jsem bydlel na internátu přímo u školy.
Rád bych vám přiblížil – z mého pohledu – nejvíce patrné rozdíly mezi českým a německým středním školstvím a podělil se o mé dojmy z pobytu.
K německému systému výuky: Na německém gymnáziu studenti nemají svoji kmenovou třídu, se kterou by absolvovali veškeré předměty. Existuje zde systém kurzů/předmětů, z nichž si na začátku roku každý student zvolí daný počet předmětů podle svého zájmu (některé předměty jako matematika, němčina a tělocvik jsou povinné). Dva předměty, tzv. Leistungskurse, jsou 5 hodin týdně, ostatní předměty jsou 3 hodiny týdně.
Co se týče hodnocení a známek, tak na rozdíl od českého hodnocení, vycházejícího zejména z průměrů z písemných testů, v Německu závisí známka z 50 % na aktivitě v hodinách a zbylá polovina na písemných zkouškách. Student je tedy motivován k tomu, aby dával ve výuce pozor a aktivně se zapojoval. Na konci čtvrtletí se z vybraných předmětů píše tzv. „Klausur“- písemný test na cca. 3 hodiny. Většinou dostaneme nějaký dobový článek (dějepis), literární text (němčina) či odborný text (biologie) a máme ho analyzovat z různých perspektiv.
Dále bych rád zmínil rozdíl ve školních pomůckách a obsahu výuky. Ve výuce používáme v zásadě jen iPad a nemusíme tahat batohy plné knih a sešitů. Na některé hodiny si nosíme i učebnice, ale to mi přijde v pohodě. Výuka probíhá následovně – učitel nejprve vysvětlí dané téma, v průběhu toho se ptá žáků, jestli znají odpověď a ti mu vždy něco odpoví (při každé odpovědi se hlásí alespoň polovina třídy). Důležité je dodat, že učitelé hodnotí hlavně snahu, tudíž nevadí, když odpověď není vždy správná. Po tomto výkladu nám je zadán úkol na vypracování. Úkoly se řeší někdy samostatně, někdy ve skupinově. Učitel chodí po třídě a případně pomáhá s řešením. Na konci hodiny studenti ústně prezentují svoje výsledky. Od prvního do posledního dne se normálně učí, žádný „rozjížděcí“ týden či filmy a povídání o prázdninách na konci roku tady neznají. Na výlety či exkurze se spolužáky se až na výjimky nejezdí. Na škole ale proběhly zajímavé akce, např. studentské volby do Evropského parlamentu, přednáška záchranářů a policistů o bezpečnosti na silnicích, praktický kurz první pomoci a jiné.
Školní den má většinou 8 vyučovacích hodin, jen v pátek pouze 6. Předměty máme většinou po dvou vyučovacích hodinách, abychom se lépe zaměřili na jednu věc a netěkali z hodiny na hodinu mezi různými tématy. Přestávky mezi první a druhou a třetí a čtvrtou hodinou nejsou žádné, po druhé a čtvrté je pauza 20 minut.
Dál bych ještě zmínil nejdůležitější věc (alespoň pro nás kluky), a tou je strava. Na AGéčku jsme zvyklí na relativně malou porci pokrmu, a tak jsem si po příjezdu do Německa připadal jako v hotelu. Jídla je nejen více, ale také mi připadá kvalitnější. Každý den je v nabídce maso, těstoviny či rýže a zelenina.
Sport se na škole dělá podobně jako v Čechách, tělocviku máme 3 hodiny týdně. Sportovní turnaje se konají pouze pro mladší ročníky a ty starší je zpravidla organizují. Na internátu je možnost hrát jednou týdně basketbal a fotbal, v druhém zmíněném sportu se konají i turnaje mezi různými internáty v Německu. Já se ještě věnuji ve svém volném čase silniční cyklistice, ale to je zase příběh na jindy. Ovšem je možné se věnovat jak sportu, tak škole.
Nakonec bych rád poděkoval Arcibiskupskému gymnáziu, zejména paní Špačkové a svým rodičům za tuto skvělou možnost a rád bych vás tímto, studenti, k výjezdu do zahraničí motivoval. Je to jedna z nejlepších zkušeností, kterou může člověk v životě zažít. Rozhodně to není jednoduché a budete mít pochybnosti. Někdy, když mi bylo úzko a chtěl jsem domů, tak jsem si vzpomněl na pohádky, které mi rodiče v dětství četli. Byl v nich vždy nějaký mládenec, který byl tedy ze začátku trochu lenoch a zápecník. Jednoho dne ho ale rodiče poslali s krajícem chleba do světa a on se po pár letech vrátil domů s princeznou a půlkou království :) Hlavně se ale stal úplně jiným člověkem – silnějším, vytrvalejším, dospělejším. Zjistil jsem, že v životě jde hlavně o to, posouvat svoje hranice a překonávat je.
Linda Tulachová, Loburg
Odjet na rok do zahraničí je velké rozhodnutí, které vám výrazně zasáhne do života. Já jsem se na konci kvinty rozhodla strávit celou sextu na internátní škole Loburg v Německu. Musím přiznat, že začátek mi dal docela zabrat. Odstěhovat se do cizí země, ve které se nemluví vaším mateřským jazykem, je docela vystoupení z komfortní zóny. Německy jsem sice uměla, ale pohybovat se neustále v prostředí plném rodilých mluvčích bylo zprvu náročné. Když se však teď ohlédnu za celým tím rokem, vidím, kolik jsem se toho naučila.
Nemám problém Němcům porozumět, vyřídit si co potřebuji, nebo si jen tak popovídat s kamarádkou. Co se týče mých německých spolužáků, nejvíce mi k proboření ledů a navázání kontaktů pomohlo účastnit se mimoškolních aktivit, třeba hrát ve školním orchestru. Díky společným zážitkům, které vznikly hraním na koncertech nebo při výjezdu na soustředění, jsem si našla fajn kamarádky, s nimiž jsem pak trávila čas o přestávkách nebo po škole.
Všechny tyto malé pokroky, ať už v jazyce nebo v navazování přátelství, potřebují hlavně čas a optimistický přístup. Někdy bylo těžké být tak daleko od všeho známého, pozitivní vzpomínky a zážitky ale převažují. Kdybych se tedy měla opět rozhodovat, zda tento pobyt podniknu, šla bych do toho určitě znovu.
Anežka Fabianová, Gaesdonck
Minulý rok jsem se rozhodla si na rok zkusit studium v zahraničí - konkrétně v Německu (Severním Porýní-Vestfálsku). Chodila jsem na křesťanské internátní gymnázium Gaesdonck a tam jsem také bydlela.
Byla jsem jediný Čech na celé škole (a možná i široko daleko), a proto jsem musela už od prvního dne mluvit jen německy, což mě samozřejmě hodně posunulo jak ve slovní zásobě, tak ve výslovnosti a gramatice.
Ze začátku nebylo lehké se začlenit, ale po pár týdnech si na mě všichni spolužáci zvykli a přijali do svého kolektivu. Jakkoliv byly začátky nesnadné, mezi spolužáky a spolubydlícími na internátu jsem nakonec našla přátele na celý život. Doteď se snažíme udržovat kontakt, jak jen to je možné, a doufám, že to tak bude i nadále.
Život na internátu zahrnuje společná jídla, slavení svátků, výjezdy do okolních měst a dokonce zájezd do Holandska. To všechno jsem zažila a každá z těchto akcí s sebou nese spoustu nezapomenutelných okamžiků, na které často myslím.
Studium, respektive internát, jsem si musela hradit sama, ale v Německu jsem dostala částečné stipendium a v Čechách jsem obdržela příspěvek od Česko-německého fondu budoucnosti, za což bych tímto chtěla poděkovat.
Jsem moc vděčná, že jsem měla šanci vyjet do zahraničí, zkusit si sama žít v jiné zemi s jinou kulturou a jazykem. Věřím, že z minulého roku mám tolik poznatků a zkušeností, že z nich budu moci čerpat celý život.
Noemi Černá, Loburg
Školní rok 2023/24 jsem strávila na internátním gymnáziu Loburg v Německu, ve spolkové zemi Severním Porýní-Vestfálsku. Nabídka na pobyt přišla velmi nečekaně a na poslední chvíli, začátkem června, a moje rozhodnutí tedy bylo spontánní. Začátkem srpna jsem odjela.
Když se mě lidi ptají, co mi pobyt dal, řeknu vždycky na prvním místě to, že jsem se naučila být sama. Jakožto extrovert jsem to do té doby moc neuměla, a až množství volna, které jsem nabyla vyjitím ze svého pražského života, mě naučilo užívat si a žít naplno i čas strávený o samotě. Stručně řečeno, postavila jsem se pevně na své vlastní nohy.
Další cenná dovednost, kterou jsem si z Německa odvezla je samozřejmě jazyk, kterému jsem po pár měsících začala naprosto bezproblémově rozumět a používat ho. Mluvit jsem zvládala od úplného začátku, s postupem času snad jen rychleji a mnohem lépe.
Celkově jsem za celých těch jedenáct měsíců neskutečně vděčná. Viděla a zažila jsem jiný kousek světa, diametrálně odlišnou školní výuku, která mi dala především schopnost analyzovat a kriticky přemýšlet, jiné město, jiné lidi, internát a jiné kamarády. Ověřila jsem si prostě na vlastní kůži, že sebrat se a začít s čistým štítem žít jiný život jde. Stačí se sebrat a odjet.
Na závěr bych ještě ráda dodala, že bych neměnila internát za hostovskou rodinu. Protože jsem byla naprosto nadšená ze vší té přidané hodnoty, jako třeba večerní čas pro společné učení atd., kterou internát má. A ačkoliv jsme na internátě byli celkem čtyři Češi (dvaě holky a dva kluci) a vím i o negativech, nikdy jsem toho ani minutu nelitovala, protože pozitiva převažovala.
Ivan Kapičák, Loburg
Minulý školní rok jsem strávil ubytován na německém internátě Loburg u města Ostbevern. Tam jsem navštěvoval k internátu příslušné gymnásium. Předtím než jsem minulý srpen poprvé dorazil, nežil jsem ještě nikdy v Německu a tak jsem si přirozeně udělal představu o tom, jak takový německý internát a škola fungují. Předpokládal jsem, že se v Loburgu setkám se stereotypickou německou přísností a odměřeností, a to jak v internátě tak i ve škole. Kvůli tomu mi trvalo asi polovinu pobytu něž jsem se začal s Němci přátelit.
Moje předsudky se však ukázaly jako nesprávné. Vyučování se zde vedlo efektivněji, ovšem ne pomocí přísnosti a kázeňských opatření, nýbrž díky lepší dynamice žáků a vyučujících, kratšímu rozvrhu hodin a všeobecně lepším podmínkám jak pro učitele tak studenty. Sami žáci se vůbec nevyznačovali nějakou klišé německou chladností, ale pečlivě spolupracovali s kantory a ochotně mě přivítali mezi sebe, alespoň tak jsem to pociťoval.
Adaptace k internátu pro mě byla ještě snazší. Velká část jeho populace pocházela z východní Asie, převážně pak z Číny. Už od začátku svého pobytu jsem se s několika spolubydlícími dobře seznámil, naše jazykové bariéry nebyly problémem. Vychovatelé v internátu jsou všichni ve svém oboru zkušení a srdečně žákům pomáhají kde mohou. Každý žák dostává konsultace o svém výkonu ve škole a každý den má možnost se dostavit na odpolední doučování.
Internát je vybudován vedle zámku Loburg na okraji města Ostbevern. Na rozlehlém pozemku zámku se dá výborně odpočívat od školních povinností, škola i internát jsou totiž postaveny v podstatě na okraji lesa, je zde tedy mimo jiné i velice čerstvý vzduch. Východní Bobrov je příjemné malé město. Mnozí studenti pro které je příliš malé zajíždí o víkendech vlakem do podstatně většího Münsteru.
Na Loburgu se mi líbilo. Je to dobré místo jak pro studium, tak pro osobní rozvoj. Jsem si jist, že pobyt na internátu není pro každého, ale určitě bych doporučil jej alespoň na pár měsíců vyzkoušet. Je tady příležitost se toho mnoho nového naučit a nečekaně si rozšířit obzory.