Pět let učení se němčiny, stovky hodin strávených ve škole nad učebnicí Beste Freunde a další hodiny strávené nad domácími úkoly. Ale k čemu to všechno je? Na tuto otázku jsme si odpověděli, když jsme prožili intenzivní, týden dlouhý pobyt v bavorském Ebermannstadtu. Tam jsme se po osmi měsících opět shledali s našimi Austauschpartnery, tentokrát však v roli hostů. Profesoři a studenti tamějšího gymnázia si pro nás připravili skvělý program. Během pěti dnů jsme poznali mnoho památek, jako například město Bamberk, často nazývané pro své panorama malá Praha, či Norimberk s jeho obrovskými kostely. Byli jsme zasvěceni i do bavorské pivařské kultury, když jsme navštívili Spaltskou sušárnu chmele, a pod pokličku 3D tisku, virtuální reality a umělé inteligence jsme nahlédli v BayernLABu ve městě Forchheim. Navštívili jsme též výuku německých studentů a mohli ji tak porovnat s tou naší. Čas se našel i pro „odpočinek“ při koupání v jezeře Brombachsee, nebo při hraní minigolfu. Jeden celý den jsme strávili s rodinami našich Němců. Programy, které si pro nás rodiny připravily, byly různorodé. Někteří si užili spoustu zábavy v lanovém parku v lese, jiní navštívili krasové jeskyně a několik z nás se vydalo i na jarmark, který se právě konal v Ebermannstadtu. Troufám si však za všechny říci, že největším přínosem celé výměny byla komunikace v cizím jazyce, který jsme si za týden řádně ukotvili a odpoutali jsme se od teoretické roviny výuky jazyka k té praktické. Mnohé z nás navíc překvapilo, jak už Němcům v mnohém rozumíme a jak jsme se od jejich návštěvy v Praze v němčině zlepšili. Naučili jsme se i nová slovíčka, např. Němci hojně používané quasi (=jakoby), nebo až nepohodlně často konzumovaná Kohlensäure (=kyselina uhličitá). Všechno tohle mě přivádí k názoru, že ty stovky hodin strávené ve škole nad učebnicí Beste Freunde nebyly přeci jen zas tak marné.

Martin Kožený, 5.A

Podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti