Vlasta Rosická má již dvojnásobnou zkušenost s výjezdy svých dětí do zahraničí během studia na AG. Jak vypadá zahraniční studium na střední škole z pohledu rodiče, se dozvíte v dnešním díle naší série.

Jak jste se rozhodovali s jakou agenturou syna na zahraniční pobyt pošlete?

Starší dcera dříve vycestovala na roční studium do (v té době) partnerské školy Arcibiskupského gymnázia v německém Loburgu. Chtěli jsme to se synem zopakovat, ale mezitím se změnily podmínky pobytu, proto jsme začali  hledat jiné alternativy. Narazili jsme na agenturu AFS, která nabízela jiný model zahraničních pobytů než byl Loburg. Tam studenti bydleli v internátě, ze kterého jezdili na prázdniny domů. Bylo tam tedy velké množství studentů různých národností pohromadě. Oproti tomu AFS nabízí pobyty v rodinách, což se nám zdálo lepší z hlediska rozvoje jazykových dovedností – v německé rodině si syn vylepší němčinu – to se na internátě nedá úplně čekat. Také více pozná místní zvyklosti a prostředí. Nebylo nicméně možné si rodinu ani město vybrat, a také syn nemohl po celou dobu pobytu – tedy ani na Vánoce – jet do Česka. To nás trochu polekalo, ale jemu se to vlastně líbilo. Protože jsme s hledáním pobytu začali poměrně pozdě, nebylo jisté, že místo získá, ale prošel konkurzem a podařilo se.

Co vás motivovalo umožnit dětem studovat v zahraničí?

Udělali jsme dobrou zkušenost už s dcerou. Zahraniční pobyt formuje, vede k samostatnosti, zodpovědnosti. Odjede vám dítě, vrátí se dospělý. 

Německo má také jiný přístup ke vzdělávání než Česko, chtěli jsme, aby naše děti viděly mezinárodní rozdíly, aby si hledaly, co je pro ně lepší, co se jim víc líbí, aby měly otevřené obzory, také s ohledem na studium na VŠ, aby nezůstávaly jen v českém rybníčku. Naše starší dcera například teď dělá doktorát v Dublinu. Myslím, že jí k tomu ten Loburg nastartoval a že se i díky tomu potom nebála vyhledávat si další zahraniční studijní pobyty. Byla například dvakrát na Erasmu – v Holandsku a v Kanadě. S větším rozhledem také dokáží děti lépe ocenit, co u nás máme dobrého a uvědomit si, co by se naopak dalo zlepšit. 

Jakým způsobem se vyřizuje dokumentace k výjezdu? Co musí zařídit rodiče a co si můžou vyřídit studenti?

Bylo potřeba vyplnit poměrně obsáhlou přihlášku, ve které jsme popisovali jak my vidíme svoje dítě, dokládali zdravotní způsobilost, dosavadní studijní výsledky atp. Dále bylo nutné domluvit individuální studijní plán. Řešit pojištění jsme nemuseli, cestovní pojištění zprostředkované agenturou krylo všechna rizika. Školu (v našem případě církevní gymnázium) doporučovala hostitelská rodina, my jsme se školou v podstatě nebyli v kontaktu. Podepisovali jsme jen souhlas se školným. Sám student pak musí napsat motivační dopis, zajistit si doporučení od učitelů a vyplnit zbytek přihlášky. 

Jak vypadá doprava do místa pobytu? 

Dopravu zařizuje AFS, je to v ceně jejich služeb, způsob dopravy záleží na vzdálenosti, kam student směřuje, může jet vlakem či autobusem nebo letět letadlem. Protože ale syn jel do Německa poměrně blízko hranic, tak jsme ho odvezli a na konci pobytu vyzvedli sami.

Jaké to je, svěřit své dítě na rok cizí rodině v cizí zemi?

Úplně jednoduché to není.  Nevíte, kam přesně se vaše dítě dostane, my to zjistili až na poslední chvíli, kromě země si nemůže vybrat. Prověřili jsme si ale předem agenturu AFS a její přístup a můžu potvrdit, že s tímto typem pobytů a péčí o studenty mají zkušenosti a poskytují propracovanou přípravu na výjezd jak pro studenty, tak pro jejich rodiče. Pokud se vyskytne mezi rodinou a studentem problém, pomáhají ho řešit, případně najdou jinou rodinu V tomto směru jsme tedy věděli, že se nemusíme bát. Samozřejmě, že se nám stýskalo a odloučení bylo dlouhé, ale i  přes všechna úskalí to hodnotím celkově pozitivně.Situaci jsme si vyzkoušeli i z pozice hostitelské rodiny - sami jsme dvakrát hostili zahraničního studenta, proto víme, že to občas není  jednoduché ani pro jednu stranu. Cizí rodina dostane produkt naší výchovy a musí se s tím nějak popasovat, on se musí popasovat s jinak nastavenou rodinou. Syn měl svůj pokoj a soukromí, ale samozřejmě občas vyvstanou nějaké problémy. Na dálku se pomáhá obtížněji, tak je musí řešit sám. Ví, že kdyby bylo zle, je možné ho stáhnout domů nebo hledat jinou rodinu. Ve většině situací si ale musí najít vlastní cestu a převzít zodpovědnost. 

Můžete povědět něco víc o vaší vlastní zkušenosti s hostitelstvím?

Hostili jsme jednou chlapce a podruhé dívku, oba z Itálie a vždy po dobu 5 měsíců. Je to velmi zajímavá a přínosná zkušenost, která nám mimo jiné pomohla vcítit se do situace rodiny, ve které byl náš syn. Myslím ale, že se nedá moc zobecňovat, vždy záleží na konkrétním studentovi i hostitelské rodině, jak se navzájem přizpůsobí a jak si “sednou”. My máme zkušenost dobrou a s oběma studenty jsme i po jejich odjezdu v kontaktu.

Jak celkově hodnotíte synův zahraniční pobyt?

Pobyt hodnotíme kladně, splnil naše očekávání. Syn se vrátil  samostatný, zodpovědný, pomáhá. Je to ale jeho vlastním přístupem, protože on sám tam jel s úmyslem si věci srovnat v hlavě a chtěl na sobě pracovat. Dělal si legraci, že si jede odpočinout od rodičů, teď ovšem oceňuje to, co doma má. Co se týká jazykových schopností - i tady se splnilo to, co jsme očekávali, němčinu má teď velmi dobrou.

Jak vypadala spolupráce s hostitelskou rodinou?

Kontakt předem moc nebyl, protože synovo umístění proběhlo hodně narychlo. Dozvěděl se, že získal místo, a za týden jel. Obecně přílišné zapojení rodin studentů v průběhu pobytu není v těchto mezikulturních výměnách moc žádoucí. Rodiče sice můžou za dítětem jet, ale nedoporučuje se to, student sám nesmí v průběhu programu do ČR, pouze ve výjimečných případech. Domlouvali jsme se se synovou hostitelskou rodinou ohledně, školného, výletů atp.. Řešili jsme i drobná nedorozumění. Bylo by možné komunikovat i ve větší míře, ale potřeba a ochota je vždycky individuální.. Když jsme pak pro syna jeli, hostitelská rodina nám nabídla přespání a ukázku okolí, oni sami se u nás budou se stavovat při výletu do ČR. Kontakt tedy nebyl nijak velký, ale ani to nebylo moc potřeba.

Kdo a jakým způsobem hlídá bezpečí dítěte?

Agentura má pohotovostní telefon na kterém je někdo 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Dítě může volat tam i domů, případné problémy může řešit sám student nebo jeho rodiče. Za běžné věci, například řešení obvyklých zdravotních potíží a podobně, je zodpovědná hostitelská rodina. Když chtěl syn na výlet  do Drážďan, jeho host father to odmítal, že to není bezpečné a podobně, ale když jsme mu vysvětlili že takto sám cestuje běžně a že to je pro nás v pořádku, dovolil mu to. Podobné věci byli na domluvě s námi.

Za jakých okolností je možné pobyt předčasně ukončit?

Domnívám se, že pobyt je možné ukončit po dohodě kdykoliv, ale nejsem si jistá, jestli pak dostanete zpátky nevyčerpané prostředky.

Kdo řeší mimoškolní aktivity a to, s kým se dítě stýká ve svém volném čase?

O rodinné výlety ap. se stará hostitelská rodina, funguje to prostě jako u jejich vlastních dětí. Student se musí přizpůsobit režimu rodiny. Samozřejmě může i sám po domluvě s hostitelskou rodinou plánovat a podnikat výlety. Sport a kroužky jsou samozřejmě také možné, opět záleží na domluvě.

Existuje nějaká rodičovská platforma na sdílení zkušeností a tipů se zahraničními pobyty?

Nejsem si jistá, ale ani jsem ji nehledala. Určitě by se hodila.