Sotva nám začal nový školní rok, už se nám k nelibosti mnohých profesorů podařilo znovu vyklouznout ze školy, a to hned na celý týden. Výběr studentů sext a septim o celkovém počtu dvacet šest osob jednoho jasného rána nastoupil pod vedením zkušeného týmu profesorů do autobusu, který je po nelidských deseti hodinách cesty dopravil do městečka Bad Münstereifel ležícího v lůně pohoří Eifel, kde se uskutečnila první část jubilejní sedmnácté výměny se studenty místního katolického gymnázia St. Angela.

Naše gymnázium si zde skrze tento projekt vytvořilo poměrně slušné renomé, a tak jistě nikoho nepřekvapí, že jsme měli tu velikou čest být přivítáni samotným starostou tohoto dvacetitisícového města. Ale radnice není samozřejmě vše, co nám Bad Münstereifel nabídl ˗ ke zdejšímu městu neodmyslitelně patří také středověké opevnění, hrázděná architektura a v neposlední řadě též celá řada útulných kaváren, kde se dá za slušný peníz najít ztracený klid a ještě se při tom dobře nasvačit.

Naše vzdělávání zde probíhalo na dvou úrovních ˗ tou první bylo vzdělávání vycházející přímo z našeho programu. Sem bychom zařadili návštěvu historického a uměleckého muzea v Bonnu, účast na vyučování a více či méně zdařilé přednášky o Německu či Židech v Bad Münstereifelu. Druhá část vycházela prostě a jednoduše z našeho pobytu zde, jednalo se tedy o část jazykovou. Každému z nás se neustále nabízely možnosti praktického použití našich jazykových znalostí a hojně jsme jich využívali, ostatně když člověk bydlí v německé rodině, nic jiného mu obvykle ani nezbývá.

Mezi vrcholy toho, co jsme viděli, patří neodmyslitelně historické centrum Kolína nad Rýnem, v čele se slavným Kolínským dómem, i když (jak se nakonec ukázalo) ani jedno z toho nebylo zas až tak historické. Mnozí z nás se posléze na vlastní pěst pustili do odvážného průzkumu místní nákupní čtvrti, odkud se také vrátili s rozmanitými úlovky.

Poštěstilo se nám ale zhlédnout i takové pozoruhodnosti jako atomový bunkr ze studené války s nedalekými římskými vykopávkami či americký muzikál Hairspray, který nás i naše německé protějšky i přes některé výhrady velice pobavil. Lehkou ironií osudu ovšem je, že navzdory tomuto špičkovému programu si mnozí z nás nejblíže k srdci uložili vzpomínku na návštěvu nedalekého zábavního parku, která nás jen utvrdila v tom, že řetízkový kolotoč již není nic pro nás.

Vzato kol a kolem nás celá výměna velice potěšila, a proto se s díky obracíme na doprovodný tým v sestavě: profesoři Šilha, Špaček a Fingerland, kterým letos vyšlo snad úplně vše (byť počasí mohlo být přeci jen o něco lepší). Přejeme mnoho sil do dalších let!

Filip Pelant