Ve čtvrtek 5.12. jsme se třída II.A a VII.B zúčastnili programu „Jak vidím svět, když nevidím“, který byl naplánován v rámci projektu Život s handicapem. Započali jsme ho v hodinách českého jazyka a literatury. Seznámili jsme se knihou Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže, kde hlavní hrdina ochrne na následky obrny a skončí s fyzickým postižením. V návaznosti jsme pak pokračovali s programem o nevidomých.

Přišla k nám Pavla Kovaříková z Rozhledny (poradenské služby pro život s těžkým zrakovým postižením), která se narodila se zbytkovým viděním a v patnácti oslepla úplně.

Povídala nám o tom, jak vlastně vypadá běžný život nevidomého. Dozvěděli jsme se, jak oslovit, případně pomoci, nevidomému člověku. Mohli jsme si také vyzkoušet, jaké to je nevidět a poznávat věci hmatem.

Mezitím nás septimáni pozorovali a zjišťovali, jak se cítíme a jak se tváříme, když nevidíme. Zkusili jsme i překládat a číst Braillovo písmo. A viděli jsme, jak vypadá časopis nebo kalendář pro nevidomé. Zjistili jsme, kdy má nevidomý večer rozsvítit, jak číst a psát e-maily, jak si barevně sladit oblečení.

Ale nejvíce jsme se těšili na konec, kdy nám Pavla Kovaříková představila svého vodícího psa Dorku, který jí po celou dobu vyprávění poslušně ležel u nohou. Popsala nám, co je vlastně náplní Dorčiny práce a co všechno umí. Po celý průběh povídání jsme se mohli zeptat na jakékoliv otázky.

Myslíme si, že si to celá třída užila a dozvěděla se toho spoustu nového o životě nevidomých.

Zoe Lansu a Hana Příklenklenková, II.A

Doplnila Martina Peterková