Šedivý minibus vyjíždí z Harrachova a téměř metrová vrstva krásného nadýchaného sněhu postupně ubývá. Sjíždíme z hor. V minibusu sedí dvanáct trochu rozmrzelých žákyň 2.A a 2.B. Rozmrzelých protože nás odtrhli od ostatních a posadili sem,jelikož minibus potřeboval odjíždět. Některým je zima a mají hlad. Toto sice nepůsobí úplně nejlepším dojmem,ale věřte,že se lyžák velmi povedl a situace v minibusu se změnila hned,jak řidič zatopil a zastavil u benzínky,abychom si koupili jídlo. :)

Už z názvu je myslím celkem jasné,co bylo hlavní náplní kurzu. Avšak kromě lyžování šlo také o spřátelení tříd 2.A a 2.B. Na horskou chatu Studenov poblíž Rokytnice nad Jizerou si možná někteří z vás ještě vzpomenou. Dvanáct útulných pokojů vedoucích z dlouhé chodby. Teplá voda jen od 17 do 20 hodin. Malá společenská místnost,kam se vždy k večeru naskládalo 70 lidí,aby si poslechli přednášku,a pak se tam nedalo dýchat. Předsíň,která sloužila jako veřejný botník navazovala na lyžárnu a na druhé straně vedly schody dolů do kotelny. Snídaně,obědy i večeře byly v pěkné horské restauraci naproti chaty,takže stačilo přeběhnout dva metry po sněhu. Sloužila zároveň jako bufet.

Tým dospělých se skládal z instruktora Karla Malimánka, instruktoro-zdravotníka Jana Drnka,tří instruktoro-učitelů Jany Chloupkové, Petra Tomáška a Jakuba Pivce a pak paní profesorky Koškové.

Už první den jsme stáli na sjezdových lyžích a rozřazovali se do skupin podle toho,jak umíme jezdit. Druhý den se to opakovalo znovu,akorát s běžkami. Nejdřív to vypadalo opravdu bledě,protože sníh rychle tál,nesněžilo a nejezdily vleky. Pak ale sněžilo až moc a sjezdování i běžkování jsme si užili nad hlavu. Závodili jsme, slalomovali a nechyběl ani celodenní běžkařský výlet. V úterý odpoledne jsme se vyřítili z chaty a zpátky se vrátili jako sněhuláci. Před chatou vypukla koulovaná. Všichni běhali sem a tam,stavěli iglů, hradby a nakonec se vrhli na prof. Tomáška. Připadalo mi,že jsem znovu ve školce.

Po večeři bývaly přednášky. Na příklad jak správně namazat lyže, o Krkonoších, či filosofických úvahách o životě. Nejvíce ale vzpomínáme na přednášku o horské službě, kterou prezentoval pan Bronislav - "Bróňa". :) Když zbylo po přednášce ještě trochu času, chopil se třídní 2.A Petr Tomášek kytary a ve společenské místnosti se zpívalo a tančilo. Tedy alespoň někdo. Ostatní na ně hleděli jako na blázny.

Tyto vzpomínky brzy zahnaly i otravné ticho v minibuse a do Prahy už jsme vjížděli se smíchem, zpěvem a dobrou náladou. Když jsme projeli kolem "Agéčka", vypukl obrovský jásot. 20. ledna na náměstí Míru úspěšně zaparkovali autobus i minibus s šedesáti dětmi, stejně jako před týdnem. Před týdnem, který tak rychle utekl.

Luisa Marešová 2.A

Kompletní fotogalerii najdete na https://photos.app.goo.gl/s9LKOTHCT1gw1dlz1