O půlnoci z neděle 19. na pondělí 20. ledna jsme se společně s učitelským doprovodem vydali směrem k rakouským Alpám, kde nás čekal pětidenní lyžařský kurz. Po noční cestě autobusem jsme hned po příjezdu zamířili na sjezdovku, kde proběhlo rozřazení do skupin a první lyžařské chvíle. Po ubytování v penzionu jsme si vychutnali teplou večeři a den zakončili společným programem.

Druhý den jsme lyžovali ve skiareálu Grosseck-Speiereck. Jak už název napovídá, jde o dvojvrchol, kam nás vyvezla kabinová lanovka. Společně s našimi učiteli a instruktorem Kamilem Voděrou jsme si užili krásný den na svahu. Bohužel nás však provázela i první zranění – Pepa si při nešťastném pádu na skocích vyvrkl zápěstí a zbytek kurzu musel strávit na ubytování. Po lyžování jsme navštívili místní supermarket, kde jsme si mohli zakoupit tradiční rakouský nápoj Almdudler.

Ve středu nás čekala výzva v podobě lyžování na Katschbergu. Odvážnější z nás se rozhodli vyzkoušet černou sjezdovku. Ondřej Máca, zkušený lyžař, zde zažil nečekaný moment, když přehlédl horizont jednoho převýšení a na pár vteřin se ocitl ve vzduchu. Naštěstí dopadl celkem elegantně, i když následně skončil v závěji čerstvého sněhu. O pár chvil předtím se tento stejný manévr podařil i Louise Veronice Heidenhain, a oba tedy dopadli vedle sebe. Podobná zkušenost potkala i Filipa a Jáchyma, ovšem s nimi to nedopadlo tak růžově. Ještě toho večera jsme stihli oslavit narozeniny Aky, měli jsme dort a malovali na sebe barvami. Podstoupili jsme i zkoušku alkoholovým testerem.

Další den jsme se vrátili do stejného areálu, ovšem po předchozích zkušenostech jsme se raději vyhýbali černé sjezdovce. I přesto jsme byli svědky jednoho příletu helikoptéry. Co se týče lyžování samotného, tak tento den byl jeden z více klidných. Večer jsme si již měli zabalit, protože další den už jsme se neměli vracet. Na pokojích bylo spoustu srandy, většina z nás hrála karetní hry jako Bang, nebo jsme se dívali na televizi.

Přesouváme se na pátek, kdy jsme vstávali o něco dříve, abychom stihli brzký příjezd do areálu, a neztratili moc času z lyžování (měli jsme se ten den ještě vracet domů, takže i konec byl posunut na dřívější dobu). Tento den byl obecně zábavnější, avšak stejně jsme se nevyhnuli nehodám. Na stejném místě, kde se dříve zranil Pepa byla i Terka, když si na skokánku poranila koleno.

Cestu domů jsme absolvovali úspěšně, a to buď ve formě spánku či odpočinku. Domů do Prahy jsme dorazili kolem desáté hodiny večerní.

Celý kurz byl plný nejen sportovních výkonů, ale i zábavy a společných zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat.

Tímto bychom chtěli ještě jednou poděkovat celému učitelskému sboru (i Kamilovi) za krásný výlet a spoustu zážitků.

Elie Bitar a Matouš Jandák