Otakar Hybner v rámci projektu iKAP vyjel na 14 dní do Straubingu v Bavorsku.

Proč jste se na výjezd vydal?

Chtěl jsem změnit prostředí a načerpat inspiraci k práci.

Byl jsem hospitovat v Bavorsku už během studia na PedF UK. Dost mě to tehdy zaujalo. Když teď byla příležitost se tam zas podívat, byl jsem zvědavý. Je hodně inspirativní, jak tam funguje nejen výuka, ale obecně profese a příprava učitele. Například používají umístěnky. Po dokončení studia učitelství podá absolvent žádost o práci ne do školy, ale na ministerstvo školství příslušné spolkové země. Učitele ministerstvo pošle prostě tam, kde je potřeba. V případě Bavorska třeba do Mnichova, kde je učitelů nedostatek a situace ve školách tam asi není ideální.

Co jste ve Straubingu zažil?

Nejprve jsem se naučil několik slov francouzsky a španělsky a latinsky, protože jsem se zapojil do výuky těchto jazyků, ačkoliv je sám neovládám.

Škola, kde jsem byl, je církevní dívčí škola. Podmínky pro výuku jsou fantastické, super vybavení, učebnice... Učitelé jsou profíci, jsou to didaktici. Jejich hodiny jsou pestré, používají rozmanité metody, střídají se aktivity, samostatná a skupinová práce, problémové úlohy. 

Pro mě a myslím pro každého učitele je také velmi osvěžující si občas sednout do lavice a z ní sledovat, jak hodina plyne. Člověk si připomene, jak náročné je sledovat dění z lavice, a lépe může z této perspektivy reflektovat, do jaké míry je žák aktivní v jeho vlastních hodinách. 

Ovlivní vaše zkušenost nějak to, jak učíte?

Některý metody ze Straubingu určitě použiju ve své výuce. Hodně tam pracovali s vizuálem. Obrázky, videa, grafy, diagramy jsou pro studenty přirozené a evokativní. Jsou na ně zvyklí z digitálního prostředí. Zažil jsem například hodinu angličtiny, kde učitel vyložil reflexivní zájmena, gramatiku, a potom pustil video, které stejnou látku vizualizuje rozpohybovanými schématy a diagramy. Německý učitel má ovšem velkou podporu v dostupných materiálech a nemusí si video vyrábět sám na koleni.

Není to jenom móda, spojená s TikTokem a Instagramem?

Já myslím, že jsou různé druhy inteligence. Ve škole je klasicky přetěžovaná ta verbální. Když se zařadí víc multimédií, stimulují se i jiné stránky studenta. Tímhle směrem přirozeně postupují hlavně učitelé angličtiny, dějepisu, zeměpisu, já teď přemýšlím, jak upravit svou výuku češtiny.

Zažil jste na výjezdu něco neočekávaného, co vás obohatilo?

Požární poplach. Mají ho skvěle zorganizovaný, všichni učitelé mají reflexní vesty, ven vyběhne zástupkyně s tabulkami na počty žáků a zaměstnanců, vše se spočítá a zapíše do papírů.

Dost mě taky překvapilo, že tam nikdo ve škole nepoužívá telefony. Studentky jdou o volné hodině na školní dvůr, nikdo je nekontroluje, ale žádná nemá telefon. Ptal jsem se na to učitelů ve škole. Omezení telefonů je sice i ve školním řádu, ale v podstatě na to není potřeba upozorňovat. Studentky prý samy vědí, že je pro ně dobré si od mobilů odpočinout. 

Také mě zaujalo, že vyučující neměli kabinety. Sám jsem zatím vždycky učil na školách, kde kabinety byly. Na této německé škole je jen sborovna, kde má každý svou židli a kousek stolu, všichni pracují vedle sebe a společně si povídají.

Doporučil byste účast i svým kolegyním či kolegům?

Určitě ano. Je to cenná zkušenost, která člověku umožní se nad sebou a nad způsobem, jakým dělá svou práci, zamyslet.

Výjezd realizován s podporou programu  iKAP 2 - Komplexní program rozvoje klíčových oblastí pražského školství.