Když se vybraní žáci ze sedmé A a B vydávali na cestu do Říma, ještě netušili, jaký duchaplný zážitek je čeká. Spolu s bratrem Klimentem, Mariánem, manželi Bernardovými a s jedněmi rodiči z AG jsme se ve středu večer konečně dokodrcali do Velehradu, poutního domu hned vedle Vatikánu. Týž večer se konala již první večerní vycházka na úvod našeho pobytu. Ve čtvrtek ráno museli skoro ještě za tmy všichni vstávat, jestli to stálo za to zatím nikdo neví. Ponořili jsme se do římských památek po hlavě a hned začali Svatopetrskou bazilikou, včetně soukromé mše v jejím podzemí, kde nechybělo ani pomazání Klimentovým olejíčkem. Celý den jsme strávili poblíž Vatikánu, někteří dokonce měli šanci si zakoupit parfém v rámci prohlídky slavné parfumerie Laura, a všichni se večer, po tradiční večerní procházce, shodli, že to za brzké vstávání přeci jen stálo. Pátek, den náročného pochodu přes Via Appia až k neuvěřitelně spletitým Kalixtovým katakombám a zpátky, v tento den bylo nachozeno dvacet kilometrů, vše díky tamním stávkám. Sobota byla opět věnována profláklým památkám, hned zrána Kliment a spol viděli Colosseum a Forum Romanum, a po obědě se skupina rozpadla a šla na místa dle svého výběru, někteří šli na Fontánu di Trevi, jíní po kostelech atd. Ten den navíc slavili Anežka a Lukáš Bernardovi úctyhodných dvacet tři let od svatby, bohužel kvůli zmatku s vlaky nestihli mši, jež za ně byla obětovaná. To samozřejmě septimánům vůbec nevadilo, alespoň mohli mít další mši hned následující den, která se velmi vyvedla, některé dokonce silně dojala. V den odjezdu panovala klidná, trochu i smutná atmosféra. Dopoledne bylo zaplněné nákupy dárků, již zmíněnou mší a také hraním her, především na mobilech. Cesta domů, po Klimentově ukončujícím proslovu na letišti, utekla jakbysmet, najednou jsme byli v Praze, kde zazněl poslední štěkot a vytí, jež nás provázelo celým tímto pobytem v Římě.