Gregor Hildebrandt
A blink of an eye and the years are behind us
Jedna z věcí, kterých si na této škole velmi vážíme je, že se o tématech neučíme pouze z učebnic, ale že se za poznáním nových informací tu a tam i vypravíme. V tomto duchu se nesla i naše výprava za kulturním obohacením dne 5. 12. 2022 do pražské Kunsthalle, kam jsme se společně s paní profesorkou Peterkovou vydali na výstavu uměleckých děl Gregora Hildebrandta, německého abstraktního umělce.
Naše expedice do světa umění začala společným setkáním ve vestibulu školy, odkud jsme se metrem a následně chvilku pěšky přesunuli do Kunsthalle. Tam už na nás čekala Katie, naše sympatická průvodkyně, která nám již v úvodu oznámila, že si pro nás nepřipravila jen tak ledajakou prohlídku, nýbrž takovou, během které jsme všichni svým spolužákům měli příležitost sdělit naše postřehy k uměleckým dílům. Po tomto krátkém úvodu jsme se přesunuli do první části výstavy, kde jsme se rozdělili do tří skupinek a každá dostala papírek se otázkami, na které jsme měli odpovědět a svou odpověď sdělit ostatním dvěma skupinám. Postupně jsme se tak dozvěděli postřehy o materiálech, ze kterých jsou díla vyrobena (Kdo by tušil, že se dá ze starých gramofonových desek a kazet dá vyrobit tak unikátní dílo?), tématech děl i různých detailech, které jsou v na první pohled až nudně vypadajících téměř nebarevných dílech ukryty. Jedním z pravděpodobně nejzábavnějších a nejzajímavějších exponátů pro naši třídu byla podlahová instalace vyrobená ze schránek od kazetových pásek. Zde přišla taky jedna z největších záhad, kterou se rozhodl tým složený z těch matematicky nejšikovnějších z nás, rozluštit: Z kolika obalů od kazet to vlastně je vyrobeno?
Po chvilce koumání a přemýšlení nad počtem kazetových obalů skupina došla k závěru, že jim čas, který máme k dispozici, stačit k rozluštění záhady, nebude, a tak jsme se přesunuli do druhého patra se podívat na druhou část výstavy. Tam jsme rovněž zklamáni nebyli. Čekalo tam na nás bludiště z deformovaných gramofonových desek, navržené pouze pro prostory Kunsthalle. V tomtéž patře jsme rovněž nalezli pro nás asi nejzajímavější exponát, který paradoxně nebyl součástí výstavy-interaktivní Art Wall s barevnými diodami, na které se hned po jejím objevu při rozchodu začaly zobrazovat různé obrazce: od postaviček z Among Us přes nápisy různého znění až po faktoriál čísla 3 (je to 6, mimochodem). Dalším lákadlem byla šachovnice seskládaná z desítek šachovnic, která přímo vybízela k mini partii šachů a napodobování pohybů různých figurek. Bohužel ještě, než se stihla bitva naplno rozhořet, už jsme byli svoláni k poslednímu shromáždění našeho programu, při kterém nám byla úžasně vysvětlena technika rip-off, kterou Hildebrandt používal při tvorbě několika svých děl vystavených v této části výstavy. Poté jsme se jen rozloučili, poděkovali jsme za zajímavou procházku, a do dvaceti minut od konce prohlídky jsme už vyráželi každý svým směrem ke svým domovům, či zpět do školy.
Moc bychom chtěli poděkovat paní profesorce Peterkové za hezké obohacení výuky a za zorganizování této přínosné akce, která nám zase trochu rozšířila kulturní obzory. Mimochodem, výstava probíhá až do 13. 2. 2023, takže pokud budete mít chvilku, rozhodně se tam zajděte podívat, je velmi povedená. Kdybych měla na závěr na chvilku mluvit pouze za sebe, řekla bych, že mi výstava přišla velice inspirativní a přemýšlím, že tam vytáhnu rodinu. Děkuji moc!
Za kvartu A
Anna Zavřelová