30 let AG - studentka Kamila Bejšovcová

Téma: 

Děláte velké množství rozmanitých aktivit. Zeptám se celkem jednoduše: proč?

Dostala jsem se k tomu během korony. Nudila jsem se a zjistila, že můžu dělat i jiné věci než školu. Ve výuce mi chybí prvek jakési nápaditosti nebo aktivity. Na hodinách totiž jenom sedíte. Třeba něco přijímáte – ale to, co mi chybělo, byla vyloženě činnost. Takže si tím asi uspokojuji potřebu nějakých podnětů. Obohacuje mi to studium a také to podporuje to, jak můj mozek potřebuje fungovat.  

Čemu všemu se věnujete?

Jednak dělám debatní klub, jednak jsem členkou česko – německého fóra mládeže, kde pracujeme na tvorbě deskové hry.

Dále si v rámci Talnetu připravuji vlastní sekci na T-expedici. Talnet je organizace, která pořádá celoroční online kurzy. Zabývá se zejména přírodními vědami, ale už se otvírá i humanitním oborům. T-expedice je v podstatě letní tábor, kde si "hrajeme na vědce."

Tím se myslí, že já jako garantka mohu přinést nějaký nápad, který chci za týden a nějakou online přípravu zpracovat. Budu mít s sebou experta na danou problematiku a "badatele," kteří se mi přihlásí na tábor. Týden budeme bádat a na konci uspořádáme vědeckou konferenci. Potom ještě bude na mně, abych sepsala článek.

Pro můj projekt barevné čokolády bude expertkou paní z Čokotiskárny. To je firma, která nabízí čokoládový 3D tisk. Obvykle dělají reklamní předměty – figurky nebo logo. Doposud byly jejich výrobky takové hnědobílé, pochopitelně, a můj projekt se bude zabývat tím, jak by šlo tuto čokoládovou hmotu pro 3D tisk obarvit.

Jinak se jako mentee věnuji se různým mentoringovým záležitostem a stále dělám DofE.

O co jde?

Mezinárodní cena vévody z Edinburghu je celosvětový program zaměřený na rozvoj mládeže.

Stále dodělávám stříbrnou úroveň. Funguje to tak, že máte tři aktivity a těm věnujete hodinu týdně, respektive hodina týdně se počítá. Jednu z těchto aktivit musíte dělat celý rok, tedy 52 týdnů. Po splnění obdržíte certifikát, ale je to celé o podpoře neformálního vzdělávání. Hezky jsem si to pošéfila, že DofE skoro ani nevnímám, protože tam mám aktivity, které mě baví; stepování, debatování, a i ten Talnet.

Program vám přidělí mentora, který vám pomáhá a zároveň vás skrz aplikaci kontroluje. Občas je to nějaká známá osobnost – v mém případě tedy ne, což mi vůbec nevadí.

To, že se počítá pouze hodina týdně, není ale v případě debatování úplně ideální. Jsou týdny, kdy nevím, co s debatováním zrovna udělat, abych si to mohla započítat, a jindy, třeba při nějaké soutěži, mě mrzí, že nemůžu ten čas "navíc" přetáhnout do jiných týdnů.

Jak se o těchto aktivitách dozvídáte?

Jde o to, dozvědět se o jedné aktivitě a pokud se člověku chce, odtamtud už to jde samo. Buď tedy pasivně sledujete nějaký informační kanál nebo databázi, kterých je celkem dost (např. BudAktivni.cz, Karierko.cz), nebo vám o tom někdo řekne, nebo se rozhodnete do toho jít a tam uslyšíte o dalších možnostech. Samozřejmě se dají aktivity i vyhledat, například to debatování, ale to taky už musíte vědět, co hledat.

Bohužel vnímám problém v té prvotní informovanosti, celkem záleží, jestli na něco náhodou narazíte, nebo ne. Jenže jakmile už o něčem víte, je to celkem jednoduché, neboť jsou všechny aktivity provázané - alespoň ty pro žáky. Jde o to být proaktivní a vlastně budete časem potkávat ty samé lidi.

Já si osobně myslím, že by bylo skvělé, kdyby na každé škole byl takový informátor z řad žáků, který by šířil vědomí o aktivitách, které vidí ve svém okolí. Takovou roli plní ti aktivní, ale ne na každé škole se někdo takový nachází. To je škoda, protože se to těžko dohledává takříkajíc z ničeho nic. Hodně se dá zjistit na sociálních sítích a ne každá aktivita o sobě informuje školy, takže se to k nim nemusí dostat. 

Já jsem například vyjela na takový kurz, který AG jednou přesdílelo. Tam jsem potkala kamarádku, od které jsem se dozvěděla o ProStředoškoláky, což je další z těch databází (pořádají i soutěž). To bylo asi poprvé, co jsem se setkala s někým, kdo byl zapálený do toho, že dělá něco mimo školu. A pak už to šlo samo.

Jak vypadá koordinace vašich aktivit se školními povinnostmi?

 Časově se to tluče. Mohu se jim věnovat po škole. Jenže pokud mám vyučování třeba do pěti (což naštěstí v septimě už nebývá tak často), tak přijdu domů prostě pozdě, zbývá tak akorát večer, a energie už není tolik. Nebo se to dá o víkendech, což je fajn, ale když se to sejde víckrát za sebou, bývá občas problém s odpočinkem. Dá se to sem tam dělat i místo vyučování, jako že den strávím někde jinde, ale to nejde často, protože to škola nerada vidí. To je podle mě škoda, protože mi to obohacuje život a studium a myslím, že se mi s tím daří líp, než by se mi dařilo bez toho. Více se toho o sobě dozvídám.

Přijde mi to prostě zajímavé, a ne jako něco, co by se mělo kárat.

Máte i nějaké klasické koníčky?

 Je to různé. Třeba ráda čtu, i když jsem na to poslední dobou neměla čas, což mě mrzí. Čtení je takové specifické, že se musí dělat naráz, těžko po kouscích.

Začala jsem pro srandu stepovat, je to hodně amatérské.

Hudbu jsem dělala dřív, ale nějak jsem nenašla, co s tím dál, takže v té momentálně nepokračuji.

Na AG jste členkou debatního kroužku. Jak to obecně vypadá mezi studenty AG, co se podobných mimoškolních aktivit týče?

Hodně záleží na konkrétní třídě a na kontaktech v ostatních třídách. Některé jsou více aktivní, jiné k tomu tolik netíhnou. Například v debatním klubu nejdříve tvořili největší podíl moji spolužáci – ale je možné, že na jiné aktivity bych lidi nenašla vůbec. Záleží na tom, o jakou aktivitu jde a kolik času zabere.

Přijde mi, že aby s vámi do toho někdo šel, je potřeba ignorovat „hranice“ tříd a spíš prostě vyzobávat aktivní žáky napříč ročníky. Z mého pochopení tak funguje třeba Agora – ačkoli v té jsem tedy zrovna nebyla.

Vaše aktivity jsou na první pohled velmi rozmanité. Mají nějaký jednotící prvek, vybíráte je podle nějakého plánu, s nějakým účelem?

Své aktivity občas konzultuji právě s mentory. 

Hlavně je dělám z toho důvodu, že to jsou věci, co jsem si chtěla zkusit, tak jsem si řekla, že je zkusím, protože k tomu mám příležitost. A třeba se tomu budu věnovat krátce a pak to vzdám, protože zjistím, že to není pro mě, ale dokud si to nevyzkouším, tak k tomu stále budu tíhnout.  

Oborově jednotící prvek asi nenajdu. Hledám, co mě baví, co se mohu naučit. Začalo to z toho důvodu, že jsem neměla ponětí, co s sebou dál (aneb prokletí multioborového studenta), tak jsem chtěla opravdu zkoušet jedno po druhém, co by šlo. 

V tom si myslím, že je neformální vzdělávání parádní. Dokáže rozvinout koníček, najít silné stránky už na střední. Je bohužel celkem běžné, že tohle řeší až student vysoké školy - po tom, co už se rozhodl pro obor, ve chvíli, kdy už má méně času na pilování svých schopností. 

Kroužky to sice dělají také, ale těch pro vyšší ročníky ubývá. 

Také se mi líbí, že se často podílíte na něčem větším, což mě láká. Můžete přičichnout k různým profesím, jako třeba marketing nebo management v nějaké studentské organizaci, nebo se naučit něco praktického díky tréninku, jako například prezentační dovednosti a argumentace v debatě i jinde. 

Myslím si, že neformální vzdělání má ve školství také velkou roli, protože je přímo stavěno na poskytování zkušeností a schopností, na které klasická škola kapacitu nemá, navíc celkem individuálně. 

Máte už nějaké plány, co po maturitě?

Právě je vymýšlím. Nevím, jestli to vyjde, ale ráda bych do zahraničí, hlavně kvůli jinému systému vzdělávání. Nerada bych zapadla ještě více do toho českého "šprtacího" systému – jednoduše chci používat mozek trochu jinak.

Co se oboru týče, přemýšlím buď o lingvistice nebo o kognitivních vědách. Ve hře byla také počítačová lingvistika, ale ten program, který jsem měla v ČR vytipovaný, možná nakonec neotevřou.

Co může podle vašeho názoru udělat škola pro aktivní studenty?

Já bych osobně hodně ocenila něco jako individuální plán – tedy, že když potřebuji, můžu si navýšit absenci o víc než 25 procent.

Poslední rok se mi stává, že občas strávím den někde jinde, protože se chci chopit příležitosti, je to jednou za čas zajímavé a obohacující. Bylo by dobré, kdyby to škola nějakým způsobem uznávala. Jinak je totiž strašný problém, když jsem najednou dlouhodobě nemocná, protože už jen díky tomu je ta absence vysoká, a pak není ani prostor na obohacování výuky.

Existuje samozřejmě nezapočtená absence, když reprezentuji školu, ale ne všechno je přímo reprezentace. Občas je to mimoškolní aktivita, při níž šířím jméno školy, ale nejsem tam a priori jako reprezentantka AG. Na takové případy nemůžu čerpat nezapočtenou absenci, což se mi zdá být škoda.

Přitom, na rozdíl od jiných věcí ve školství, mi v této oblasti přijde změna celkem proveditelná.

Je ještě něco, co byste ráda na závěr řekla?

Určitě bych chtěla všechny pozvat do debatního klubu!

Jinak asi; přijde mi zajímavé zkoušet věci. Zdráhala jsem se do toho vkročit a neměla jsem okolo sebe nikoho, kdo by věci podobného rázu dělal. Před pár lety jsem se zajímala o SOČ, ale byla jsem o rok mladší, než je obvyklý věk, kdy se s ní začíná. Řekla jsem si tedy, že třeba za rok, a vypustila jsem to. Potom přišly dva roky covidu. Zpětně toho lituji, byla bych si to ráda vyzkoušela!

Kompenzuji to Talnetem, ale bylo by bývalo fajn se do toho dostat dříve. Neměla bych teď na konci septimy pocit, že mi zbývá poslední rok středoškolského života, a co teď honem s ním, jak ho využít, když je taková strašná spousta možností, co dělat. Mimochodem, existuje tolik aktivit, které se středoškolákům proplácí, a všechny jsou navzájem provázané; když se o něco budete zajímat, dostanete se všude, z jedné komunity do další.

Kéž bych se do toho byla pustila dřív – hodně jsem to potřebovala, ale nevěděla, jak na to.

Takže radím všem – neotálejte, a když vás něco láká, prostě do toho jděte, zkoušejte to!

Galerie: 
Obrázek k článku 30 let AG - studentka Kamila Bejšovcová