Poprosil bych tě, aby ses na začátek představil.

Na AG jsem maturoval v roce 2004, potom jsem studoval informatiku na matfyzu (bakalářský obor programování a magisterský obor softwarové inženýrství). V podstatě vždycky jsem pracoval jako programátor. Nejdříve v Praze několik let na finančních trzích (algoritmické obchodování), potom jsem odjel do USA pracovat pro Google. Později jsem se vrátil do Evropy, ale u Googlu jsem zůstal.

Máš nějakou výraznou vzpomínku na gymnaziální léta?

Nejvýraznější vzpomínky mám samozřejmě na věci, které nelze publikovat…

Jinak je toho spousta. Třeba jsem dostal dvojku z chování. A nebo si pamatuji mírně autoritářský ráz výuky němčiny, ze kterého sice asi méně psychicky odolným jedincům zůstaly nějaké ty šrámy na duši, nicméně německy jsme se naučili všichni slušně. 

Co bys řekl, že ti AG dalo, nebo jak tě nasměrovalo?

Obecně jsem dostal asi dobrý základ “všeobecné vzdělanosti” (i když v některých oblastech jsem teda dost pokulhával) a to i přesto, že mě ty věci tehdy moc nezajímaly.

Co se týče znalostí které byly relevantní pro mou pozdější kariéru, také by se něco našlo - třeba z matematiky jsem získal takovou rozumnou základnu znalostí na které se potom dalo slušně stavět na matfyzu. Holt těžko proniknete do krás skutečné matematiky, pokud neumíte pořádně krátit zlomky a vyřešit kvadratickou rovnici, i když obojí je nuda.

Rád vzpomínám na seminář Unix/Linux, který tenkrát učil skutečný nadšenec. Zjevně to učil dobře, protože z věcí které jsem se tam naučil svým způsobem těžím ve své práci dodnes. Dobré základy jsou k nezaplacení. 

Další věc je potom latina. V gymnaziálních letech se mi na ní líbilo, že je v podstatě k ničemu - učit se věci co budu potřebovat mi přišlo fádní a nuda. Taky se mi zdálo cool, že to je jazyk, který je “těžký” a umí ho v dnešní době málokdo. Kromě toho je latina takové okénko do gramatiky i slovní zásoby většiny evropských jazyků, což se jednak hodí a jednak vám to občas připraví nějaký ten aha moment, když si uvědomíte které slovo z čeho a jak vzniklo. Dodnes si pamatuju nadšený výklad toho, kde se vzalo slovo “motor.”

Jak vypadalo tvé studium po maturitě? 

Šel jsem na matfyz, což je škola, na kterou nedám dopustit. Naučil jsem se tam, myslím, hodně, navíc mě z toho spousta věcí bavila. Když jsem později pracoval v zahraničí, vždycky jsem měl pocit, že jsem se svou úrovní teoretických znalostí z matfyzu schopen velmi důstojně obstát i v konkurenci absolventů top světových škol (v mém oboru například MIT, Berkeley, atp.). To mě jako člověka s komplexem původu z malé bezvýznamné země příjemně překvapilo.

Jak jsi při pozdějším studiu a práci vnímal zkušenost z AG (pokud vůbec)? 

Na AG jsem byl něco mezi průměrem a odpadlíkem. Ačkoliv asi byly věci, o kterých by se dalo říct, že mi šly (matematika, fyzika, informatika), poměrně úspěšně jsem svůj talent  v těchto oborech maskoval nechutí něco dělat a zapadnout do běžně přijímaných norem (třeba psát si sešit, dělat úkoly, atp.). Dále byly předměty, kde jsem opravdu nevěděl nic - třeba dějepis.

Studijně jsem se potom našel až na vysoké, kde se jednak učily věci, co mi byly bližší, a taky už to pro mě mělo punc nějaké výzvy. Takže tam jsem poprvé v životě byl v prostředí, kde jsem cítil, že možná umím i něco, co ostatní neumí a které mě motivovalo. Ale aby to nevyznělo nefér vůči AG, je jasné, že najít se oborově už na gymnáziu je asi mnohem vzácnější úkaz. A také nakonec vlastně myslím, že se mi ty základy z AG hodily, a oproti ostatním studentům matfyzu jsem na tom byl spíše lépe.

Řekni mi něco o práci v Googlu.

Těžko říct, odkud začít. O tom jaké je “pracovat v Googlu” už řada lidí jakousi představu má z tisíců více či méně kvalitních článků v populárních médiích. Škála stereotypů je široká. Na jednom pólu je přesvědčení, že Googleři (tak se interně zaměstnancům říká) jsou mladí, úspěšní a v podstatě dokonalí lidé, pracují v úžasných futuristických budovách obklopeni luxusem a estetičnem, třikrát denně svačí ambrosii a zapíjejí to detox koktejly z tropického ovoce. Podle druhého extrému pak sedíme v přísně střežených pevnostech, každý den nahlížíme do dat, fotek a e-mailů uživatelů a plánujeme jak ovládnout svět, případně data rovnou předáváme iluminátům.

Rovnou přeskočím bulvární témata jako jak vypadají kanceláře, kolik je jídla a baristů s lattéčkem zadarmo, to si může každý najít v některém z těch tisíců článků, a pokusím se říct něco trochu více substanciálního.

Pamatuju si, že když jsem před léty u Googlu začínal, tak jsem opravdu na všechno koukal s otevřenou pusou. Spíš než jídlo zadarmo mám na mysli jak to může vypadat, když všechno funguje dobře a věci jsou do detailu promyšlené, aby dávaly smysl. Je to příjemný pocit, když, kamkoliv se podíváte, vidíte, že si někdo chytrý dal hodně práce s tím, aby to fungovalo tak, jak má a můžete se spolehnout, že to k čemu dospěl má nějakou úroveň. 

Tenhle pocit, že “jste v dobrých rukou” je dost zásadní. Když máte pocit, že se o vás někdo ve všech ohledech dobře stará, budete se snažit, aby výsledky vaší vlastní práce byly stejně kvalitní. Takhle nějak v mých očích funguje ta magic sauce, které se nudně říká “firemní kultura.”

Čistě z pohledu programátora  je potom jako cukrátko, když najednou získáte přístup k extrémnímu množství know how a znalostí na googlím intranetu. Odpovědi na otázky typu “jak se dělá XYZ” najdete buď v bezedné studnici interních dokumentů a zdrojových kódů, nebo se prostě zeptáte přímo nějakého legendárního programátora, který se zabýval právě tímto problémem. 

Podíl programátorských celebrit co psaly knihy ze kterých jste se učili je v Googlu poměrně vysoký. To samo o sobě není až tak překvapivé, ale zaskočilo mě, jak jsou tito lidé hotovi poradit a zabývat se vašimi problémy. Interakce s takovými jedinci nezřídka vede k pocitu vlastní nedostatečnosti, protože vám vůbec nejde do hlavy, kde ten člověk vzal čas stát se legendou oboru a napsat všechny ty knihy, jestli takhle radí každému troubovi, co za ním přijde s dotazem. Tenhle imposter syndrome je ostatně něco, o čem se interně často vtipkuje.

Po letech už to možná vnímám kritičtěji. Všechno pěkné se jednou okouká, začne vám připadat jako samozřejmost, a vy víc vnímáte nedostatky. Tím neříkám, že věci stále nefungují nadprůměrně dobře, jen prostě za těch X let zažijete víc situací, kdy třeba něco nezafungovalo a protože jste až příliš zvyklí že věci fungují skvěle, začnete být víc citliví na občasné drobné či větší fuckupy.

Jak vypadá takový fuckup v Googlu?

Například během covidové práce z domu se nějakým nedopatřením stalo, že mi v rámci reorganizace kanceláře bez mého vědomí přestěhovali počítač a já se k němu nemohl několik hodin vzdáleně připojit. Pamatuju si, jak jsem byl spravedlivě pobouřen nad takovým diletantstvím, že tohle se v Googlu dřív nedělo a že se takovému chaosu musí učinit přítrž…

No, a pak jsem teda několik hodin znechuceně pracoval na notebooku.

O již zmíněné ambrosii se hojně psávalo zhruba před patnácti lety, o nahlížení do osobních dat se píše teď. Vnímání technologických gigantů jako je Google se posunulo hodně negativním směrem. Podle některých názorů jsou nekontrolovaní, mají příliš velkou moc, jejich produkty mají negativní dopady na fungování lidského mozku, ničí demokracii, ničí klima…. Jak to ty sám vnímáš? 

Tohle je samozřejmě dost komplexní tématika a stejně jako u většiny ostatních komplexních témat je těžké přijít s nějakou jinou odpovědí než “je to složité.”

Já osobně jsem spíše pragmatik a nemám ambici řešit otázky typu “kam směřuje svět a společnost, jakou roli v tom hrají technologičtí giganti a co by se mělo správně dělat, aby se to či ono stalo nebo nestalo.”

Že tech giants mají velký vliv na svět v mnoha ohledech je určitě pravda, a je dobře, že se to řeší. Tím nechci říct, že míra onoho vlivu je sama o sobě nutně špatná, jen že je dobré se o věcech co vliv mají bavit. Nicméně je třeba, aby ta diskuze byla seriózní.

Obecně je dle mého třeba si dát pozor na to, že kritika velkých společností vypadá dobře - lidi to čtou a zajímá je to. Částečně také proto, že s produkty těchto firem je většina z nás v denním kontaktu v nás možná vytváří dojem, že máme k tématu co říct. Na toto téma tak vzniká spousta obsahu. Během doby co u Googlu pracuju jsem viděl spoustu externích článků a zároveň jsem měl i nějaký interní kontext ohledně toho, co se skutečně dělo (ať už to byl přístup k interním zdrojům nebo i jen technologický vhled do tématu). I texty kvalitních médií na mě často působily jako zbytečně tendenční nebo dělaly unáhlené závěry. Takže bych to co se píše, a zejména to co se říká, bral s rezervou. 

Mimo to je dobré si uvědomit, že žijeme v době, kdy se nám svět mění pod rukama rychleji než kdy jindy v průběhu historie. Je přirozené, že velké změny (jako třeba nástup velkých technologických firem nebo sociálních sítí) s sebou přinesou spoustu dobrých i špatných věcí a že na ně společnost musí a bude reagovat. Každá změna také vyvolává psychologický diskomfort - obavy z toho, jaký vliv budou mít technologičtí giganti na naší budoucnost jsou tedy přirozené. 

Já to vidím tak, že v každé době lidstvo čelilo nějakým velkým výzvám (industrializace, nástup železnice, elektrifikace) a i když to tak z dnešního pohledu třeba nevypadá, vždycky byly ony změny pro společnost té doby příliš velké sousto. Ale vždycky jsme se s tím jako společnost nějak vyrovnali. O 30 let později už nikoho ani nenapadlo, že by mohly být věci jinak a ve výsledku byl svět lepší než předtím. Velká většina lidí by raději žila životem průměrného občana dnes, než vrchnosti z doby před sto lety. Takže já z technologických firem strach nemám a na budoucnost se těším!

Co se týče konkrétně Googlu, za mě osobně je na spektru dnešních technologických gigantů spíše ten “hodný.” Alespoň pokud se na to podíváme optikou toho, co běžným uživatelům dává a co si za to bere. Nevím, jaké jiné měřítko použít. Spousta jeho produktů lidem skutečně zlepšuje život a když se objevily, byly svým způsobem revoluční - vyhledávač, gmail, mapy, street view, Google docs, Android… 

Lidé ale snadno zapomenou na to, co jim zjednodušilo život a chtěli by technologickou revoluci “zadarmo,” bez jakýchkoliv negativ. Přitom ještě předevčírem měli e-mailovou schránku s kapacitou 10MB, do zahraničí jezdili s autoatlasem a když chtěli něco vědět, museli se zeptat vzdělaného strýce nebo jít do Národní knihovny. 

Ještě vypíchnu to ničení klimatu. Myslím, že to je v případě Googlu dost mimo. Nejsem v tomhle tématu žádný odborník, ale i jen tak z doslechu vím, že efektivita a ekologičnost googlích datacenter se bere hodně vážně, a Google má v tomto ohledu nemalé ambice  - například chce, aby všechny datacentra v budoucnu používala jen energii z obnovitelných zdrojů - a drží mnoho různých prvenství. Co se týče ochrany klimatu, Google bych tedy naopak považoval spíše za průkopníka pozitivní změny než za škodiče. 

Postoje vyjádřené v tomto textu jsou pouze osobními názory a nevyjadřují stanovisko společnosti Google.