AG se hlásí k výdobytkům Sametu aneb Festival svobody
30 let života v demokratické společnosti. Existence právního státu. Spravedlivé volby. Možnost cestovat. Názorová pluralita. Těmto a mnoha dalším pracně nabytým výsadám naší republiky jsme i my na Arcibiskupském gymnáziu chtěli vzdát dík a připomenout si u příležitosti důležitého Sametového výročí už 11. listopadu sérií přednášek základy, na kterých toto celé stojí.
Jako první obohatil naše hlavy docent Matěj Spurný z Ústavu hospodářských a sociálních dějin AV ČR, jehož přednáška Vyhnání Němců a obtížné hledání domova v českém pohraničí postihla tuto problematiku ve velké šíři, včetně mnoha historických paralel a obrazových materiálů. Věnoval se také mnohdy opomíjenému aspektu, a sice tabuizaci tématu vysídlení za minulého režimu. Tento problém při celospolečenské debatě opravdu pociťujeme dodnes, a to zdaleka nejen v inkriminované oblasti bývalých Sudet, které se po odchodu Němců změnily k nepoznání a dodnes je jejich tvář mírně odlišná od zbytku země.
Druhým řečníkem byl profesor Jiří Kocian z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, který nás se svým příspěvkem Občanská společnost na cestě ke svobodě (1969-1989) posunul na pomyslné časové ose naší vlasti o kus dál. Byli jsme podrobně seznámeni s pilíři, o které se opírali ti, kteří dovedli v 89. roce republiku ke svobodě; tedy aktivní občanská společnost, disent, později též aktivistická a lidskoprávní uskupení. Profesor Kocian mluvil též o poměrech v našem státě tehdy panujících, o dopadu komunistické vlády na bytí obyčejných občanů i inteligence. Život v období normalizace je popravdě pro mě a mé vrstevníky nepředstavitelný.
Poslední přednáška provázená bohatou diskuzí už pojednávala o poměrech po revoluci nastalých. O Demokracii a korupci jsme měli možnost se pobavit se sympatickým právníkem Janem Dupákem z organizace Transparency International, zabývající se problémem korupce po celém světě. V našem státečku s ní však máme poměrně velké komplikace, tudíž jsme se kromě důležitých korupčních a dotačních kauz (například našeho premiéra) zabývali českým státoprávním uspořádáním a křehkostí nejen naší demokracie. Rozebírali jsme také velmi úzké sepětí demokracie a soukromého sektoru s médii, jichž je v dnešní době bohužel houfně zneužíváno k osobním zájmům.
Osobně považuji festival za velmi zajímavý a po mnoha stránkách přínosný. My mladí se doma na onu dobu či události dobrovolně nezeptáme, ve školních osnovách se mnohdy s tímto tématem nepočítá a tak je skvělé, že nám mimořádná událost tohoto typu potřebné informace alespoň zčásti zprostředkuje. Akci lze také vnímat jako gesto. Gesto toho, že víme, že je nutné si naši historii připomínat; že nám paní Svoboda není lhostejná, a že chceme být jejími věrnými dcerami a syny.
Matouš Nermut, VIII.A
Sametový happening
V pátek 15. listopadu se i studenti Arcibiskupského gymnázia zapojili do Sametového happeningu. Sešli jsme se o velké přestávce před kostelem sv. Ludmily, kde byl dav studentů napříč všemi ročníky doplněn nemalým množstvím profesorů. Přestože se jednalo o velkou přestávku, drtivá většina studentů byla ochotna vzít svačinu do ruky a místo posedávání ve třídě a (d)opisování úkolů jít ven do zimy a hromadně zavzpomínat na rok 89, který je jedním z nejdůležitějších milníků naší historie. Po působivém projevu jedné ze studentek, které celou akci skvěle zorganizovaly, jsme společně zazpívali statní hymnu. Projev se sice neobešel bez drobných technických problémů, ty se ale velmi rychle vyřešily. Nakonec jsme všichni společně, jako připomenutí třiceti let od Sametové revoluce, třicet vteřin cinkali klíči. Symbolický řachot klíčů se nesl po celém Náměstí Míru a my všichni měli radost z toho, kolik se nás sešlo. Díky, že můžem.
Karolína Jelínková, VI.C
Závěrem bychom rády poděkovaly Festivalu svobody za nabídku programu a pomoc s organizací, paní profesorce Moravcové za zaštítění obou akcí a Danielovi a Julii Blažkovým za pomoc při Sametovém happeningu.
