Když jsme se konečně po zhruba patnácti hodinách únavného cestování a trávení času na letištích dostali do naší cílové stanice, do města Ferrolu, setkali jsme se s našimi novými španělskými kamarády. V den příjezdu zprvu všichni propadli panice. Španělský životní styl byl naprosto jiný, než jaký jsme očekávali (odpolední siesty či dlouhé noční ponocování včetně pozdních večeří). Naštěstí psychická podpora našich profesorů nás udržela v naději. Vyhlídka v lepší budoucnost se časem začala naplňovat. Hned to odpoledne začal probíhat tradiční ferrolský karneval, do kterého jsme měli tu čest se zapojit. Tradiční součástí této akce bylo například pálení tak zvané přerostlé sardinky, promenáda v kostýmech či válka s vejci a moukou, které se většina z nás, Čechů, kvůli absenci starého oblečení v našich kufrech, neúčastnila.

Následující den byl pro nás jako z pohádky. Procházka po pobřeží a po přilehlých polích s ukrytými a následně objevujícími se koňmi v křoví byla úžasná. Chvílemi nám sice okolní krajina připomínala tu naši, v Krkonoších, ale po prvním pohledu na moře veškerá podobnost zmizela. U příležitosti piknikového oběda v blízkosti pláže, jsme měli možnost, v rámci, pro nás trochu dětinských, her, poznat se lépe navzájem. Někteří odvážlivci, mezi které patřili i naši profesoři, využili následného rozchodu k otestování teploty vody. Jiní k otestování inteligence. Objednání ledové kávy a následné dostání espressa s kostkami ledu většími než samotný šálek, vedle ve sklenici, opravdu svědčí o neznalosti Archimedova zákona ve světě.

Večer téhož dne jsme se mohli zúčastnit ferrolského večerního života. Zábava to byla ovšem pouze pro vyvolené s určitými zálibami. Pro nás ostatní to byl poněkud dlouhý večer a již v brzkých ranních hodinách, jsme se začali rozdělovat a ubírat se do svých domovů.

V neděli jsme měli možnost začlenit se do obvyklého dne španělských rodin. Někteří byli opět zataženi svými hostiteli na pobřeží, jiní strávili čas doma celodenní siestou a někteří vyrazili na výlet do centra Ferrolu či až do vzdálené A Coruñi. Každý si měl tedy šanci užít den po svém.

Další den, jsme absolvovali výlet do Santiaga de Compostela. Po posledním úseku poutní cesty, který nečekaně vedl podél hlavní silnice, jsme se konečně dostali do samého centra a spatřili dlouho očekávanou, lešením obrostlou, katedrálu. Zájemci dostali možnost účastnit se velmi zajímavé, avšak pro nás dosti nesrozumitelné, španělsky znějící mše a ostatní se zatím mohli pokochat krásami centra. Když vše skončilo, vypravili jsme se na báječný oběd, kde jsme mohli zakusit některé že španělských specialit. Například chobotnice, které jsou pro Galícii typické. Až na pochmurné počasí a otravování českým bezdomovcem, jsme si výlet užili.

V úterý jsme se rozdělili na dvě skupiny a postupně se vystřídali na prohlídce muzea námořnictva a prohlídce centra Ferrolu. Nejzajímavějším místem pro nás byla stará tržnice, protože jsme si tu mohli koupit něco k jídlu. Měli jsme totiž hlad. Po ukončení prohlídek jsme se dopravili do přístavu a nastoupili na vyhlídkovou loď. Ta nás dopravila na dosti vzdálený hrad svatého Filipa, kde jsme dostali dvě hodiny na spořádání našich obědů. To ale bylo pro naši českou výpravu zbytečné, protože jsme uspořádali piknik již na lodi. Následný rozchod jsme strávili objevováním tajných i veřejných zákoutí hradu. Po návratu do města jsme měli tu čest, seznámit se s místním umělcem, který zachránil Ferrol před „kulturním úpadkem“. Prošli jsme dlouhou ulicí plnou podivuhodných a krásných maleb, které všechny vycházely z jednoho obrazu. Také jsme se podívali do umělcova domu a ateliéru, kde byli naši profesoři obdarováni nečekanými dary.

Poslední den s našimi španělskými přáteli jsme strávili s nimi, ve škole. Měli jsme možnost poznat, jak probíhá španělská výuka. Nejvíce nás zaujalo zdejší zvonění v podobě znělky Pirátů z Karibiku. Také nás poněkud zarazil průběh vyučovacích hodin. Jejich náplň byla dle našeho názoru opravdu nedostatečná. Ovšem tělesná výchova na této škole měla plno předností. Dobré sportovní vybavení, více sportovních hřišť a každoměsíční návštěvy sportovních trenérů, kteří studentům představují, jim dosud nepoznané, sporty. Pro nás naprosto úžasný systém.

Poslední oběd každý strávil ve své rodině. Večer jsme se všichni sešli na rozlučkovém večírku ve škole. Zábavy byl dostatek a jídla až moc.

Ve čtvrtek jsme se vypravili na letiště již v brzkých hodinách a v deset jsme se už procházeli po Barceloně. A co všechno jsme stihli během jediného dne navštívit? Sagradu Familia (slavnou, i když už mnoho let stále nedostavěnou Gaudího katedrálu), tržnici, plno krásných barcelonských uliček s mnoha stavbami slavného architekta Gaudího i Barcelonskou katedrálu. Navečer jsme už jen znaveni cestováním nasedli do letadla a ve společnosti sympatického stevarda Diega doletěli do Prahy.

Pokračování po druhé části výměny….

Eliška Štolbová a Tina Šafránková (6. a 5.B)