Přestože fenomén akčního umění, které odkládá barvy a štětce, aby své záměry vyjádřilo formou takzvané performance, má své kořeny ve Spojených státech, jeho představitele na domácí scéně bychom jistě neměli opomíjet.

Výstava moravského rodáka Vladimíra Ambroze, nazvaná jednoduše Akce, nabízí velmi netradiční vhled do světa těchto uměleckých novátorů v normalizační éře, kdy byly všechny nafukovací stromy, zrcadlové obličeje, lidská auta i další výstřelky nekonformního individualismu důsledně potírány – a i když jejich podstata mnohým návštěvníkům uniká i dnes, jistě jde o velmi zajímavou zkušenost. Z Domu fotografie v Revoluční ulici, kde se tato expozice koná, čiší podmanivá atmosféra mistrovských děl Jana Langhanse, Josefa Sudka či Františka Drtikola. Černobílé snímky Ambrozových projektů naproti tomu ani zdaleka nemají ambice umělecké, nýbrž dokumentační; jak trefně poznamenala jedna spolužačka, vlastně jde o výstavu složenou mnoha výstav, neboť performance je uměním okamžiku.

Kromě samotných svérázných pokusů a rebelií bývalého zaměstnance divadla Husa na provázku a vystudovaného architekta, jenž se podílel také na rekonstrukci vily Tugendhat, jsme si mohli prohlédnout i tematickou publikaci, vydanou v nakladatelství Big Box, spolupracujícím s mnoha moderními umělci zvučných jmen. Zaujalo nás i velice sofistikované osvětlení prostoru, které navrhla umělcova dcera, taktéž výtvarnice.

Na závěr se sluší podotknout, že po zhlédnutí celé Akce se z naší sexty B dostavila patřičná reakce. Slovní hříčky a novinové jinotaje (k nimž nás inspirovala právě jedna z Ambrozových dávných politických kverulací - využití Rudého práva jako papíru pro milostný dopis) si sice neužily více než minut slávy; ale o to byla celá naše amatérská performance akčnější.

Bára Jánská. 6. B