K účasti na výletu jsem využila poznámku na pozvánce, že jsou vítáni i rodinní příslušníci a přátelé a vetřela se k učitelskému sboru Arcibiskupského gymnázia. Na Masarykově nádraží se sešlo sedmnáct zájemců o svěží vycházku v příjemné sestavě – dospělí, děti a čtyřnohá Rexonka. Věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším činil neuvěřitelných 90 let!

Vlak nás zavezl do Libčic n. Vltavou, pak jsme přejeli idylickým přívozem na druhý břeh, dál už následovalo menší stoupání (měrná jednotka jeden Petřín) směr Větrušice. Po cestě jsme vyhlíželi, kdo v lese uvidí alespoň tři kytičky. Podařilo se mi zahlédnout jednu fialku! Malý Vašík zase našel první jarní houbu. Cestou podél lesa jsme dorazili k travnatému místu příhodnému k rozdělání ohně a opečení buřtíků. Před i po hlavním chodu přišly na řadu dobroty, o které se všichni nezištně dělili s ostatními. Koláčky paní Brožové byly famózní!

Obec Větrušice leží na pravém břehu Vltavy nad srázem svažujícím se k údolí řeky. Severně od obce se nachází přírodní rezervace Větrušické rokle. Má charakter slunných skalnatých strání, kde lze vidět chráněné druhy rostlin jako například tařice skalní, koniklec luční, třemdava bílá a jiné.

Z Větrušic jsme se malebnou roklinkou s vodopádky dostali dolů k řece, procházkou podél vody jsme mohli vnímat, jak "řeka čaruje", a pozorovat osobní i nákladní vlaky spěchající oběma směry.

Na stanici Řež jsme vycházku ukončili a vraceli se zpět domů s myšlenkami na krásně prožitý jarní den, v přátelské atmosféře uprostřed líbezné české krajiny.

Závěrem chci poděkovat panu Zdeňku Lauschmannovi za jeho neutuchající elán a pozitivní naladění. Těším se už na podzimní výlet!

Jaroslava Lhotská