Dilema, zda mám shrabat spousty listí na zahradě, nebo se setkat se svými kolegy a vyrazit do přírody, se brzy rozplynulo. Ne tak podzimní mlha, která nás zahalila měkkým, ale chladným bílým pláštěm a dlouho se nás nechtěla pustit. Vyrazili jsme ze Zadní Třebaně do té Hlásné, a ač jsme si zazpívali Mládkovu písničku, museli jsme mu důvěřovat, že je krásná, protože tam vlastně ani nebyla vidět. Nejmladší členy výpravy v tom chladu povzbudila výzva k počítání psů a koček, které cestou potkáme, nás ostatní počítání křížků, protože každý předem odhadoval, kolik jich bude.

Pokračovali jsme po žluté značce směrem ke Karlštejnu, zastavili jsme se u zajímavé kapličky a pak směřovali na vysoko položenou louku s nádherným výhledem na hrad. Cestou nám kolega Lauschmann podrobně líčil, co všechno bychom kolem sebe viděli, kdyby se mlha zvedla, až jsme se na té louce výhledové konečně octli. Ale výhled nikde! Všude jen hustý bílý závoj, a tak nám nezbylo nic jiného než opět důvěřovat, popustit uzdu své fantazii a malebný pohled si představit. Mně to šlo celkem snadno, protože jsem tam před několika lety byla se studenty na výletě. Ostatním pomohla fotografie z kolegova telefonu pořízená zde 8. září – viz fotogalerie.

Zabrousili jsme pak i na nádvoří hradu, navštívili Studniční věž, a jelikož už se blížil čas oběda, těšili jsme se na slíbené opékání buřtů a pokračovali dál na příhodné místo k Dubu sedmi bratří. Přestože bylo kolem všechno mokré – vzduch, půda, po které jsme kráčeli, dostupné dříví i chrastí, kolega oheň mistrně rozdělal a brzy jsme se nasytili opečenými dobrotami. Jeho um ocenilo i sluníčko, konečně se na nás vlídně podívalo a od té chvíle bylo prosluněné podzimní odpoledne, které vydrželo až do našeho odjezdu z Karlštejna, který mezitím také zazářil v plné kráse aspoň ze druhé vyhlídky.

A jak dopadlo to počítání? Co se zvířat týče, bylo jich 25, ale s křížky byl kříž. Před koncem putování jich bylo 8, jenže pak jsme se zastavili u kostelíka Sv. Palmácia a tam na hřbitově bylo křížů tolik, že rovnou vyhrál nejvyšší odhad a křížky jsme přestali počítat. Byl to krásný půlden s milými kolegy.

Eva Špačková