Je to s podivem, že se maturitní ples každý rok uskuteční. Přijde mi zajímavé, že to oktávy vždycky nějak zvládnou, protože alespoň u nás bylo myslím mnoho momentů, kdy jsme to skoro vzdali. Ale stalo se a najednou bylo ráno 20. ledna a najednou jsme stáli v 15.00 před Národním domem a najednou už to začínalo.

V 19.00 to Matěj Jirsa se Štěpánkou Moudrou odstartovali a od té doby nám ples ubíhal tak rychle, že jsme se ani neposadili. Hned na začátku bylo bombastické předtančení septim, kde nás doslova oslnily jejich stříbrné sukně a pláště, ale také taneční kroky, které většina z nás nikdy neprovede a na které můžeme jenom zírat s otevřenou pusou.

Těsně po předtančení bylo stužkování primánů, které bylo zahájeno ne tak zcela bouřlivým zpěvem Gaudeamus igitur, ale jen samotná melodie ve všech vzbudila ztracený pocit studentské pýchy. Tu, tedy alespoň u primánů povzbudil ještě projev pana ředitele Maška. Oktavány ve svém projevu spíše napomenul, než pochválil, nicméně stejně to bylo dojemné.

Kompaktní útvar kolesa oktavánů s primány se pak dal do pohybu, stužkování se pořádně rozjelo, miliardy fotoaparátů rozcvakaly parket a kompaktní útvar se mírně rozkompaktnil. Moderátoři nám tuto zběsilou jízdu zpříjemnili dotazy na těla primánů. Dozvěděli jsme se, že skoro nikdo z primy nemá rád fotbal, že se většina primánů stydí říct, kterého učitele nemají rádi a že nejedí rádi k svačině chleba, housku, rohlík a tyhle věci.

No a pak už přišla ta chvíle večera, na kterou jsme všichni čekali. Šerpování! Hrdí maturanti a maturantky si za zvuku lahodné hudby chodili pro šerpy s nápisem „Tisíc podob život mívá…“ a pivo Bernard (oktáva B) od profesora třídního a profesorek Almerové a Truhlářové, ti druzí si vyzvedávali obří lízátka a šerpu s nápisy „Restaurant/ka“ a „Ono to má druhou stranu?“ od Stefana Segiho a profesorů Vavřína a třídního Špačka (oktáva A). Následně si všichni maturanti připili sektem (protože Bernardy mělo jenom béčko) a Jéňa Lapáček s Frantou Posoldou nám projevili svůj projev.

Projev se rozplynul v tanec s učiteli (to je vždycky trochu trapné, protože oktaváni už zmírají únavou a taky se jim trochu potí ruce) a po něm se udál tanec s rodiči. No a na ten navázal krátký blok tance. Kdo tam nebyl a neviděl, jak to primánky rozjely, bude litovat po zbytek života. Ale mezitím si už oktaváni rozložili plachty a za melodické hudby 1/14 (Kupte si jejich nové CD) začali obírat všechny přihlížející o zbytky drobných. A bankovek.

Těsně před desátou se oktáva A převlékla do kostýmů na předtančení. Z mlhy se za tikání hodin probudili oktaváni do mechaniky školního dne. Tanečními kroky se dostali až do nenáviděného vyučování, kde je ale zpěvem rozveselil pan profesor Špaček (kdo by to byl tušil, že se v profesorském sboru skrývá taková hvězda – nezapomeňte shlédnout video!). Oktaváni dotančili až do postele, spolu s panem profesorem Špačkem v noční čepičce. Po nich zatančil ještě Franta Vlček své baleťácké číslo.

Ve tři čtvrtě na jedenáct přiběhla oktáva B rozdělená na francouzskou a španělskou polovinu. Nejprve to roztančili Francouzi (kdo z vás viděl, jak rychle vypila trojice uprostřed své červené víno?) a ty pak zdánlivě rozdrtili Španělé, ale nakonec se z nich všech stejně stali gangsteři a spolu s prof. Bernardem na skatu nás prostě a jednoduše naprosto dostali. (shlédnutí videa je znovu povinnost!)

No a potom už byl pomalu čas se rozloučit. Už se téměř všechno událo. Dokonce i kolokolomlýnský s panem profesorem Koronthálym. Matěj se Štěpánkou nám řekli několik milých slov. Afterparty už se přiblížila, ale ještě předtím přišlo půlnoční překvapení. Oktávy předvedly za pomocí několika písniček svůj vývoj na AG a ukázaly, co nám studium přineslo. Tedy, skoro. No a pak už rychle na after.

Myslím, že se smí říct, že to byl vcelku dobrý ples. Stalo se na něm všechno, co se tak na plese děje. Nikdo moc nebrečel, nikdo se až do afterparty nepozvracel, nikdo si nezlomil nohu nebo krk. Přípravy byly možná trochu moc náročné a někteří z nás byli možná zbytečně nervózní. Ale ať se děje co se děje, maturitní ples má člověk jenom jednou za život. Teda vlastně to tak být nemusí, ale většina z nás to tak, doufejme, mít bude. Tak hlavně teda díky všem co přišli, díky septimánům za krásný předtančení, díky profesorům, že na nás jsou hodný a díky především rodičům nás i primánů, že to s námi a s Ágéčkem vydrželi.

Tereza Martinovská, oktáva A

Atmosféra plesu

Předtančení septim

Předtančení 8.A

Předtančení 8.B

Půlnoční překvapení