Až zlatovláska jako květ
k modlitbám pohne hříšný ret,
až suchá mandloň rozkvete,
zalita slzou dítě,
pak přijde doba šťastných chvil
a klidný bude Canterville.

Lehce rozmarný Wildeův příběh se na jedno páteční odpoledne přenesl do prostor knihovny AG. Letitá služebná Cantervillů paní Umneyová omdlévala za nenáhodné bouřky, krvavá skvrna ve všelijakých barevných mutacích se objevovala na podlaze, Washington Otis ji neúnavně odstraňoval Pinkertonovým nedostižným cidičem, do morku kostí britský šlechtic prodal své rodové sídlo i se strašidlem, pekelná dvojčata terorizovala čím dál zoufalejší strašidlo, paní Otisová mu nedůstojně nabízela tinkturu na problémy se zažíváním, pan Otis olej na namazání řetězů, aby při strašení nechřestily a nerušily rodinu... Přízrak, Sir Simon (Jan Mrzílek), kdysi zavraždil svou ženu, protože špatně vařila, zanedbávala domácnost a nebyla příliš vzhledná. Následně ho její bratři nechali – připoutaného k železnému kruhu – zemřít hladem a žízní. Tři století úspěšně děsí obyvatele zámku Canterville a zároveň platí za svou vinu utrpením bez odpuštění a beze spánku. Je to konečně Virginia Otisová (Madeline Hůlková), která mu svou lítostí a pochopením pomůže dojít klidu.

To vše bylo k vidění právě to jedno odpoledne. Díky Elišce Šolcové za režii, hercům za zvládnutí textu a strážcům knihovny za trpělivost při náročných zkouškách.

Martina Moravcová