Ve čtvrtek 20. října jsme se po prvních dvou hodinách vytratili ze školy a spolu s osvědčeným profesorským týmem Peterková­‑Dobrovolný vyrazili na výstavu do Galerie Rudolfinum. Hned na začátku se ukázalo, že většina z nás ani neví, na co jsme přišli, ale pár bystrých studentů si nakonec všimlo všudypřítomných nápisů Loni v Marienbadu a ti ještě bystřejší si odvodili, že jde o název výstavy. S podtitulkem Film jako umění návštěvníkovi otevře pohled do světa surrealismu a předvede jeho prvky ve zmíněném filmu, který natočil francouzský režisér Alain Resnais v roce 1961.

V prvním sále se skvěla některá surrealistická díla. To 28 teenagerů moc nestrhlo a tak jsme se přesunuli do druhého sálu. Sledovali jsme útržky filmu a průvodkyně Klára nám u toho nadšeně vyprávěla, že nezná nikoho, kdo by u filmu neusnul. Tomu se říká reklama! Navzdory tomu se jedná o film, který ve své době získal mnohá mezinárodní ocenění. V druhé části sálu jsme si mohli prohlédnout scénář a fotky, na kterých jsme sledovali vývoj kostýmu hlavní hrdinky vytvořený slavnou návrhářkou Coco Chanel. Šaty měla na začátku rozevláté, volné, ke konci naopak uzavřené, černé a upnuté, stejně jako se proměnila atmosféra filmu. V další místnosti byly postavené televize, ve kterých běžely různé klipy, každý něčím připomínající film Loni v Marienbadu. Hudební klip, zdlouhavá scéna, kdy se na sebe jen dívají různě staré ženy nebo módní přehlídka, to všechno návštěvníka vtahuje do světa vizuálního umění. Režisér Resnais si totiž přál vytvořit "film, který bude vypadat jako socha a znít jako opera.“ Další část výstavy tvořila místnost rozdělená na dvě poloviny, které dále dělily černé závěsy na několik menších místnůstek. V každé jeden objekt: obraz složený z čísel, zrcadlo z poloviny překryté zdobným rámem nebo fotka z módního časopisu. Každé si díky závěsům strhovalo pozornost jen samo na sebe.

Tím výstava ale nekončila. Poslední část byla již tradičně interaktivní. Měli jsme z časopisů, kartonů a lepenek udělat kulisu a v ní s přidělenou postavou vytvořit děj a fotku. To nás bavilo. Mnohé v galerii vystavené sochy, fotky a filmy nějak rozbíjely realitu a i my jsme díky výstavě rozbili trochu té naší všední reality školní, což je pro nás vždycky cenný, téměř surrealistický zážitek!

Emma Pěchoučková