V hodině slohu a komunikační výchovy, kterou jsme v sextě A měli bezprostředně po 17. listopadu, jsme se věnovali diskusi o zážitcích z tohoto dne.

Pro připomenutí zpráva Richarda Maška ze sexty A.
Martina Moravcová

Zpráva o událostech 17. listopadu 2015 v Praze

17. listopad slavíme jako Den boje za svobodu a demokracii. Po více než dvě dekády, které uplynuly po revolučním roce 89, měl tento den charakter vzpomínky. Troufnu si tvrdit, že letos se tato tradice přerušila a poklidné kladení květů a zapalování svíček přešlo v tvrdou konfrontaci s názory, které odporují principům demokracie a svobody.

Právě v tuto dobu je více než kdy jindy nutné projevit svůj názor. A proto i 17. listopadu se v Praze shromáždila řada lidí, kteří si chtěli připomenout státní svátek. Mezi nimi byli i někteří studenti Arcibiskupského gymnázia, kteří také přispěli svým dílem k tomu, aby 17. listopad dál nesl poselství Václava Havla a všech bojovníků za svobodu.

Nás několik lidí ze sexty A jsme ten den prošli většinu scény, která v Praze probíhala. Měli jsme také příležitost uctít oběti teroru v Paříži, když jsme položili květinu, svíčky a vzkaz u ambasády Republiky Francie.

Byli jsme připravení na to, že letošní připomínka 17. listopadu bude zneužita řadou organizací radikálního levého i pravého křídla. Ovšem zážitek ze setkání radikálů na Václavském náměstí na nás všechny působil jako děsivý a velmi znepokojující. Neonacisté a radikální levičáci vystupovali bok po boku. Všechny je spojuje nenávist ke svobodě a demokracii, kterou neuznávají jako správnou formu vlády. A všichni dohromady najednou jsou slyšet víc, než je kdokoliv jiný.

Všichni, kdo jsme ten den byli v Praze v ulicích, jsme se večer zúčastnili pochodu k sídlu prezidenta, který měl připomenout význam Ústavy. Tento pochod nebyl ani zdaleka tak početný, jako byly demonstrace neonacistů a komunistů, které probíhaly po celé Praze. Ale shromáždění, které z centra Prahy doneslo státní vlajky, vlajky NATO, Evropské unie a svobodné Ukrajiny až k soše prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, dávalo naději.

17. listopad proběhl jako velký střet. Jak jsem napsal, z řady věcí šel strach. Strach obecně hraje velkou roli v tom, co se děje napříč republikou. A právě teď pro nás nabývá zásadní hodnoty věta prezidenta Franklina D. Roosevelta, že to jediné, čeho se máme bát, je strach sám.

Kromě lidí, kteří nevěří ve svobodu, se 17. listopadu sešli i lidé, kteří svobodu hodlají bránit. 18. prosince si připomeneme smrt prezidenta Václava Havla. Měli bychom vzpomenout, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

Richard Mašek, VI. A

15. prosince 2015