Ve dnech 13.-16. října pobývala skupina převážně kvartánů v Budapešti a okolí. Dojeli jsme na nádraží Keleti, kde již nebylo ani stopy po nedávných dramatických událostech a pokračovali do blízkého Gödöllő, kde sídlí naše partnerská škola – premonstrátské gymnázium sv. Norberta.

Místní studenti si rovnou rozebrali ty naše do rodin a sešli jsme se až ráno na hodinách angličtiny a francouzštiny. Následovala komentovaná prohlídka místního barokního zámku (skoro tak slavného jako Versailles!) s pěknými textilními tapetami, fialkovými a purpurovými, a pak nejspíš zlatý hřeb letošního programu, pětikilometrová bahenní lázeň v malebné vesničce Hollókö v pohoří Cserhát. Zde opět jednou platilo tradiční „Co tě nezabije...“ Počasí bylo melancholicky pochmurné.

Další den jsme si prohlíželi Budapešť – Náměstí hrdinů a okolí, nejstarší linku metra, katedrálu sv. Štěpána, Hrad celkově a Rybářskou baštu víc zblízka, i když je to s ní jako se Zlatou uličkou, pak jsme přešli Řetězový most, došli k bazilice, prozkoumali ji i pravici, na chvíli se rozešli a zase sešli k prohlídce působivě opraveného Parlamentu. Kontrola jako na letišti, vysoký hvězdnatý strop nad korunovačními klenoty odměnou. Výklad v angličtině – protože pilování angličtiny je hlavním smyslem této cesty.

Nejlépe se to daří při neformálním povídání v rodinách a s místními studenty, kdy jsou síly vyrovnány a angličtina jediným možným nástrojem komunikace. Obě strany se sice naučily něco z jazyka těch druhých, ovšem přece jen, jazyky ugrofinské skupiny mají k těm slovanským trochu dál.

V pátek ráno jsme se rozloučili s hostiteli na nádraží v Gödöllő, dopravili se na Keleti, uskladnili tam zavazadla a společně odjeli k legendární industriálně-secesní tržnici na břehu Dunaje. Tady jsme pořídili všelijaké klobásky, štrúdly, papriky, nakládanou zeleninu a podobné kulinární divy a vydali se dále zkoumat město podle vlastního vkusu a uvážení.

Pak už jen sraz a odjezd a cesta EC vlakem s poněkud hlučnějšími spolucestujícími, ale aspoň člověk ví, jak se nechovat.

Maďarské hosty přivítáme v Praze na jaře, nejspíš po Velikonocích.

Doprovázely Eva Cihlářová a Martina Moravcová, od ní i tento příspěvek.

Foto: Bára Škrobáková