Když jsem v úterý 17. listopadu 2015 stála na Smíchovském nádraží a čekala na náhradní autobus za vlakovou dopravu, která měla ten den výluku kvůli opravě kolejí, připadala jsem si jako blázen. Chtěli jsme oslavit „Den boje za svobodu a demokracii učitelským výletem do podzimní přírody. Hezký nápad. Až na to, že meteorologové předpovídali déšť a zrovna tahle předpověď jim vyšla. Bylo před devátou hodinou ranní a z šedého nebe crčely provazce vody.

Na nádraží se sice shlukovaly skupinky turistů, ale chtělo to silnou víru, aby člověk o svém rozhodnutí nezapochyboval. Autobus nás zavezl do Vraného nad Vltavou, dál se pokračovalo vlakem. Původně jsem čekala masovou účast, protože pedagogů je na Arcibiskupském gymnáziu hodně, ale po čtvrthodinovém osamoceném čekání na Smíchovském nádraží jsem se trochu obávala, abych do Klínce pro špatné počasí nejela sama.

Ukázalo se, že ostatní mezitím objevili náhradní autobusovou dopravu a na rozdíl ode mne čekají na správném místě, případně přistoupí cestou. Takže když jsme vystupovali v Klínci, bylo nás jedenáct dospělých, tři děti a pes. Počasí se zatím umoudřilo a obloha nám ukázala svou vlídnou tvář. V průběhu cesty nás symbolicky skropilo pár drobných přepršek. Zázrak.

Hlavní organizátor akce, Zdeněk Lauschmann, nám nastínil, co nás čeká v následujících hodinách a po chvíli nás vedl do lesa. Cesta příjemně ubíhala v družných rozhovorech, které se točily kolem vděčného tématu „škola“. První zajímavostí byla odpadní štola, kde jsme přišli o pár vnoučat paní profesorky Jiřiny Cvachové spolu s ní, s naším vedoucím výletu i o jím pověřeného fotografa Ondřeje Špačka. Vydali se na průzkum štoly.

Podle instrukcí jsme my zbylí vyrazili hledat studánku, napít se vody a pokračovat naznačeným směrem. Všichni jsme se setkali opět u svatého Huberta, dřevěného památníku, který tu prý ještě před měsícem nestál. Opodál vyústila štola.Cesta vedla zvlněným terénem. Prý se tu těžilo zlato a zalesněné kopečky jsou hromady hlušiny ve stavu přírodní rekultivace. Následovala pěkná lesní vyhlídka do okolí a tisová roklinka – místo, kde mezi smrky můžeme objevit tmavozelený tis. Podařilo se! A našli jsme jich hned několik. Jeden přímo u vlakové zastávky Klínec. K dokončení plánovaného okruhu zbývalo přebrodit potok a rozdělat oheň.

Pro nedostatek času bylo rozhodnuto opékání buřtů zrušit, nicméně Jiřina Cvachová to nevzdala a oheň rozdělala. Dokonce si kvůli tomu s dětmi nechala ujet vlak. Domů jsme se vraceli obohaceni nejen o hezké zážitky z podzimní přírody, ale také o společně sdílený čas. Škoda, že se nás nesešlo víc. Náš velký dík patří Zdeňku Lauschmannovi, bez něhož by se výlet do Klínce neuskutečnil. Děkujeme za skvělou organizaci a těšíme se na jarní pokračování!

Irena Chlebounová