Na sklonku června se terciáni z áčka vypravili s paní profesorkou Cvachovou a pány profesory Beranem a Špačkem do Londýna. Přečtěte si zde a na nástěnkách ve třetím patře, jaké to bylo.

Všichni se shodli, že hektické. Jakby ne, když jsme si předsevzali, že za čtyři dny zvládneme hlavní atrakce britského hlavního města a k tomu nějaké ty vedlejší. Vybaveni informacemi, představami a především nezměrným elánem a chutí poznávat tvary, hlasy, vůně i chutě Londýna jsme se sešli brzy ráno v Praze a po dvanácté už mířili z Gatwicku do víru velkoměsta.

V letadle byla vážně sranda. Seděla jsem u okýnka. :-D Zajímavé bylo, že tam byli jenom letušáci, a byli strašně milí. Na letišti byla vážně velká letadla a letiště bylo taky velké. Ale cesta zpátky byla lepší. (Markéta Polová)

Z oázy klidu ve čtvrti Rotherhithe jsme se podzemní nadzemkou a nadzemní podzemkou přesunuli ke katedrále sv. Pavla, kterou jsme prolezli od sklepení až po kopuli. Krásné. Jen kdyby času na tu krásu bylo víc!

Nejlepší byla Whispering Gallery, kde člověk slyšel šepot někoho, kdo stál úplně na druhé straně, a to bylo vážně super. (Markéta Polová)

Kdo chtěl, vydal se po stopách římského Londinia, ale většina to vzala zkratkou na večeři do hostelu, kde jsme bydleli. Bylo třeba dodat tělu energii, protože následovaly hry, které připravil pan profesor Beran.

Obě vyhráli kluci, a proto jsme jim museli další den přinést snídani a vymyslet básničku. (Ája Skácelová)

V sobotu všichni včas vstali, užili si bohatou snídani a už o hodinu později jsme se registrovali jako návštěvníci britského parlamentu. Se vstřícnou a dobře srozumitelnou průvodkyní jsme se kochali velkolepostí sídla instituce, na níž stojí britská demokracie, a mohli jsme si i sednout do poslaneckých lavic.

HROZNÁ nuda, nudná přednáška. Po parlamentu to ale byla legrace! Hrozně jsme spěchali na výměnu stráží a strašně moc lidí se tam ztratilo. :-D (Jana Santolíková)

Rozvážnější skupinka se rozhodla kochat parlamentem o chvíli déle, využít v poklidu tamní toalety a procházkovým tempem dojít do St James s Park, kde jsme pozorovali veverky, pojídali zmrzlinu a počkali na pozorovatele stráží.

Už zase společně jsme se prodrali rušným Whitehallem a přes kulturní akcí obležené Trafalgar Square dorazili do West Endu a v malých skupinkách se vydali objevovat Soho.

Soho - zajímavá čtvrť. Šli jsme do hračkářství poblíž Oxford Street. A to je všechno, protože jsme tam byli 2 hodiny. Mnohem lepší než hračkářství v Česku, ale bylo to tam dost drahé. (Martin Troška)

Sraz jsme měli u sloupů Royal Opera House, o které se opírala i Eliza Doolittle v My Fair Lady, a abychom nepadli únavou, vydali jsme se na pozdní indický oběd.

No to bylo! Předkrm, pálivý salát, mi naštěstí vypálil chuťové buňky, takže už mě nic nepálilo. Hlavní jídlo bylo kuře, jemné, nebo pálivé. Obě verze byly pálivé. (Matěj Havránek)

Po obědě zbyla chvíle na pouliční umělce a na objevování rozdílů mezi supermarkety v Anglii a v Česku. Akčnější z nás čekal návrat do hostelu a noční schovka pod vedením pana profesora Berana, ti vytrvalejší zamířili se zbytkem profesorského doprovodu do galerie moderního umění Tate Modern.

Většina obrazů byla dobrá, nejvíce se mi líbily kubistické obrazy. Bylo to fakt dobrý, protože tam byli prakticky všichni známí umělci. Taky jsem si tam koupila placku, kterou jsem později ztratila. :-D (Terka Martinovská)

Den třetí - informace od spolužáků opatřil a zapsal Damián Koch

Snídaně byla dobrá, ale měli jsme jen 20 minut. Pak jsme se v mžiku přesunuli metrem do Westminsterského opatství, kam jsme přišli pozdě na anglikánskou mši.

Po bohoslužbě si na rozhovor s námi udělal čas pan farář, který dost překvapivě znal i jméno našeho pana arcibiskupa. (Ondřej Špaček)

Poté jsme se rozdělili na dvě poloviny, jedna šla nakupovat a druhá šla do muzeí v Kensingtonu.
Následovala prohlídka Hyde Parku. Až na atletku Janu a pana profeZorro jsme si půjčili kola a jeli po cestách označených NO CYCLING. Policisté nám ochotně poradili, kam máme jet dál. Celou dobu pršelo a po nějaké době jsme kola vrátili. Pak jsme jeli lodí na Greenwich, kde jsme překročili poledník. Pak jsme se rozdělili na tři skupiny, ta naše šla na London Eye. Všichni si klepali na ramena.

Ta naše se vypravila podívat na olympijský stadion. Až k němu nás nepustili, ale bylo hezké vidět místo, kde se v létě měli sejít nejlepší sportovci světa. (Ondřej Špaček)

K večeři jsme jedli zeleninu a maso. Pak jsme jakoby odpočívali. Pak jsme si šli prohlédnout Rotherhithe a došli jsme až na pláž k Temži a na pláži na nás nějací kluci házeli tenisáky a Jana jim je házela zpátky. Taky jsme se cachtali v Temži a nakonec jsme se těch kluků zeptali, jestli nám ty tenisáky nedaj a oni řekli, že jo, a taky nám řekli, odkud jsou. Taky jsme potkali Dana a šli zpátky do hostelu a tam jsme si povídali do jedné hodiny.

Čtvrtý den jsme se sice už vraceli do Prahy, ale ještě nás čekal Tower a City plné bankéřů. Nakonec však hlavní atrakcí v City nebyli bankéři ani moderní architektura, ale piáno na ulici, u něhož se vystřídali snad všichni, kdo v naší třídě umí hrát.

Sjeli jsme výtahem do metra, vyzvedli v hotelu zavazadla a vydali se na cestu na letiště.

V metru si Dan zapomněl batoh s peněženkou a pasem, takže půl hodiny zpoždění. Dan se s panem profesorem Beranem vrátili taxíkem zpátky a hledali batoh, ostatní sprintovali na letiště.

Při odevzdávání kufru zřízenci, nebo jak se to jmenuje, nemohli pochopit, že mají dva lidi kufr spolu. Takže další zdržení. Měli jsme tedy už zpoždění tak tři čtvrtě hodiny. Další menší zpoždění nastalo, když někomu našli v batohu pití. K letadlu jsme rychlým během dorazili na poslední chvíli, abychom zjistili, že i ono má zpoždění. (Ája Skácelová)

Překrásným závěrem celé cesty byl výhled z letadla na Prahu v zapadajícím slunci. Zamávali jsme náměstí Míru a začali se těšit na prázdniny, které již brzy měly začít.

Texty: Damián Koch, David Mazur, Jiří Rýdl, Ondřej Špaček
Fotografie: Jana Santolíková, Klára Beranová, Marie Topolová, Veronika Marunová