(11.-13.11., noc před tam, noc po zpět)

V půl desáté u lva! V jedenáct u lva! Ve čtyři u lva! Lev představoval určitou jistotu a řád v jinak příjemném a zvládaném jemném a přirozeném chaosu. Itálie. Jih.

Lev svatého Marka se stal znakem Benátek, najdete ho v podobě kamenného či bronzového reliéfu nebo sochy. Lvi jsou na Dóžecím paláci a na jeho kapli, stojí před benátskými loděnicemi, hlídají četné majestátní budovy i veřejné prostory. Podoba tohoho zvířete kdysi nesměla chybět na žádné veřejné budově v Benátkách. Okřídlený lev stojí na sloupu v přístavu. Je to symbol náboženský i politický. Je to symbol autority a paternalismu. Zároveň značí spravedlnost. Všechny tyto asociace způsobily, že lev je... (v Benátkách)... všudypřítomný.

Nápis (pod tím okřídleným na sloupu) nabádá: Pohleďte na okřídleného lva! Strhnu k nohám nebi, moře i hvězdy. (in Peter Ackroyd: Benátky - Příběh nejromantičtějšího města na Zemi)

Tak u toho nepřehlédnutelného a krásného lva, střežícího vstup od moře na náměstí sv. Marka, jsme se scházeli. Účastníci minivýletu do Benátek na bienále - budoucí maturanti z výtvarné výchovy, potenciální zájemci o studium na výtvarných školách a angličtináři. Expozice Bienále byly dvě - v Giardini a v Arsenale. Do Giardini, kde jsou hlavně národní pavilony, jsme vyrazili hned v pátek. Prohlídka s průvodkyní Francescou, zjištění, že angličtina je skutečně světový jazyk s mnoha podivuhodnými akcenty - což nevadí, když je co říct a slovní zásoba je slušná. Společná prohlídka pavilonů České republiky, Švédska a Německa, následně pak každý sám podle zájmu. Pavilony Izraele, Velké Británie, Egypta... zajímavých jich bylo hodně.

V sobotu nám orientační běžci, s kterými jsme cestovali, půjčili permanentky na vaporetta, tak bylo možné vyrazit na ostrovy, nebo taky na ranní rybářské trhy, do dalších galerií, večer do Marca, na večerní procházku - jak kdo chtěl. Murano, ostrov skla, modrá laguna, dtto modrá obloha, rackové, siluety gondol, kanály, bílá krajková gotika, neskutečných dvacet stupňů, neskutečně málo turistů.

Neděle - dopolední neturistická bohoslužba v Marcovi, italština, mozaiky nad hlavou i pod nohama a pak několik hodin expozice v Arsenale. To už se po městě pohybujeme s přehledem, i když nejsme závodící orientační běžci. Arsenale - bývalé loděnice pro stavbu galér, neskutečná nádhera velkorysé industriální stavby. Zajímavá expozice, ale část půvabu je i v té přítomnosti vody a slunce, v zrcadlení, v obrysech na horizontu, v dobrém kafi, lenošení v křesílkách a koukání na Foscarelliho svítidla pěkně v prostoru.

Bydleli jsme v lehce obskurním hostelu kousek od Marca, povedlo se nám přijet, odjet, přijet, dokonce i nad ránem napsat nějaké písemky, případně odučit.

Byl to příjemný výlet zapadající do společného VV-AJ/AA - MM programu Cesty za evropským uměním, který začal loni zájezdem do Vídně. Radosti mezipředmětové spolupráce...

Andrea Angelová, Martina Moravcová

Foto Vojtěch Fingerland