Jak bylo na Slovensku
( školní poznávací zájezd 1.10. - 6.10.2009)

Ty domovina moja, plná krásy,
čo z hôr a dolín veniec uvila si,
a stužkami riek si ho vyzdobila,
jako sa zdobí při nedeli milá....
(Andrej Plávka)

Čtvrtek - den odjezdu, den příjezdu. Sešli jsme se na věčně proměnlivém Hlavním nádraží, nastoupili a odjeli. Cestu dětem zpříjemnily pekařské a cukrářské výrobky maminek/babiček, které přípravu na výlet nepodcenily! V Liptovském Mikuláši na nádraží na nás čekal ubytovatel, laskavě odvezl všechny velké batohy, a my jsme se mohli pěšky vydat do dočasného domova ve čtvrti Ondrášová. Liptovský Mikuláš - šťastné město. Hory všude, kam se člověk podívá.

Pátek - den v Liptovském Mikuláši. Ráno jsme vyrazili do města a na náměstí s regulovaným potůčkem, který si časem všestranně užijeme a budeme se u něj scházet - jsme si vyslechli povídání o historii města. Navštívili jsme místní galerii - portréty a olejomalby z 19. století, moderní fotografie a textilní tvorba/tapiserie mladých evropských umělců; muzeum lovu a rybolovu - pečlivě a se zájmem vedené malé místní muzeum, zajímavé povídání o medvědech na Liptově; místní výstavu k případu Juraje Jánošíka a historii práva útrpného vůbec, a nakonec evangelický kostel. Pozdní odpoledne jsme strávili v aquaparku Tatralandia divokými jízdami na toboganech a podobnými radovánkami. Večer jsme byli spolu, písemně krátce zavzpomínali na své rodiny a napsali kviz z česko-slovenských výrazů.

Sobota - den v Roháčích. Za krásného počasí jsme vystoupali na Žiarskou chatu a zamířili dále přes vodopády do Jaloveckého sedla u Baníkova. Cestou vznikly dvě výkonnostní skupiny - s kachnou a bez kachny. Energičtější skupina, smířena s tím, že bude bez občerstvení (ona kachna), vystoupala klečí do sedla, užila si jemného osvěžujícího vánku a výhledů. V sedle jsme si přečetli případné stránky z Proč bychom se nepotili o horácích a horolezcích - totiž o tom, jak je prakticky nemožné se správně obléct pro stoupání a o oblíbených barvách horáků a horolezců. Horák vidět být nechce, horolezec občas ano.

Neděle - den s neuvěřitelně krásným počasím ve Vysokých Tatrách. Vlakem jsme se přepravili do Štrby, odtud zubačkou ke Štrbskému plesu. V zubačce rozdány ceny za kviz - bystré oči, zelené žáby a studentská pečeť pro bezkonkurenčního vítěze Filipa. Příjemnou lesní cestou na Popradské pleso. Ačkoliv jsme si původně říkali, že by případná skupina s kachnou mohla zůstat na Popradském plese, bylo dobře, že se všichni rozhodli, že půjdou dál. Mengusovskou dolinou jsme vystoupali k Hincovým plesům, viděli Rysy, nekonečné kličky do sedla pod Ostrvou. Při cestě zpět červené větrovky lezců ve stěně Ihly potvrdily pravidlo o výstroji. Večer jsme stihli mši v místním kostele u náměstí a po delší napínavé procházce městem dorazili příjemně ušlí domů.

Pondělí - den her po noci improvizace. Jeskyně je muzeum, a jako takové má v pondělí zavřeno - to je dobré mít vždy při plánování na mysli. Protože nejlepší předpověď byla na víkend, vyhrály přirozeně hory, no a při zavřené jeskyni v Jasné jsme se tedy vydali alternativně do Kvačanské doliny. Smíšeným lesem (bude v písemce!) jsme vystoupali a doklesali k osadě Oblazy a u místního mlýna a potoka sehráli několik akčních her s využitím terénu. Odpoledne jsme se ještě rozloučili s potůčkem na náměstí, kavárnami a cukrárnami Mikuláše, sbalili si věci a dopravili je na nádraží. Večer jsme se ještě stihli přesvědčit, že ne každý nezávislý a nekomerční film musí být nutně dobrý, zašli na poslední společný čaj a krátce před půlnocí spořádaně odjeli. Ráno včas a v pořádku dojeli.

Babí léto na Slovensku opravdu vyšlo na jedničku!!!!!

Chystá se Slovenský den s promítáním a vyprávěním!