Byl první máj, lásky (k bicyklům) čas a my se rozhodli vychutnat si jarní atmosféru ze sedla. Ve sváteční středu v 9. 35 parta ágéčáků s hosty nakládala svá kola do vlaku mířícího z Prahy do Kralup nad Vltavou. Kdo se nevešel, přijel příštím vlakem.

Po výstupu v Kralupech se k nám přidali ještě hoši z 5. B a prof. Chloupková. Řekli jsme si Pamatovačku (Ve tvém životě jsou jen dva důležité dny: Ten první, kdy se narodíš, a druhý, když zjistíš proč. – M. Twain) a Odhadovky (počet plavidel + ?uvidíme volavku / kosatec?) a vyrazili jsme.

První zastávka byla v Chvatěrubech, kde se připojili poslední 3 členové, takže nás bylo celkem 24. Kromě nedostavěného zámku jsme viděli hned dvě desky K. H. Máchovi – prvomájová atmosféra na sebe vskutku nenechala dlouho čekat. Poté ještě krpálek a dojeli jsme na kopec, kde jsme spatřili úžasné panorama, načež se projevila dechberoucí páně profesorova znalost všech kopců, na které se nám naskytla podívaná. Po této zeměpisné vsuvce se ti bláznivější z nás vydali do útrob bunkru, kde jsme objevili obrovské množství pavouků.

Honem zpět na čerstvý vzduch a jede se dál (část z nás se zdržela kvůli výměně píchlé duše) – směr rekreační areál Svět v Úžicích, kde mj. mají klokany a lamy a stojí tam největší socha Krista v Čechách. Zde jsme si zahráli hru Brána 13 klíčů a zaskákali si na trampolínkách (včetně dospělých).

Poté nás čekal úsek do Kopče (většinou po silnici, přičemž někteří z nás byli málem sfouknuti ze silnice větrem, který se rozhodl lehce zvýšit náročnost naší vyjížďky), před posledním kopcem jsme se občerstvili v cukrárně. Po výšlapu jsme se – několik z nás již doslova – vyštrachali na zarostlou sopku a opět nás čekaly úchvatné výhledy. Nato jsme ještě kousek popojeli a následně zakotvili na sympatické loučce, kde jsme si opekli buřty. Mezitím bohužel došlo k opětovnému píchnutí (u téhož kola), takže se část výpravy musela odpojit a čekat na příjezd pomoci z domova.

Následující zastávka – Kojetice – skýtala odvážlivcům možnost vykoupání v zatopeném lomu. Rovněž došlo k odpojení další členky, které 25 km stačilo, a tak se (v doprovodu dvou gentlemanů, kteří posléze dojeli do cíle po své ose) vydala kilometr zpět na nádraží a zde nastoupila do vlaku směr matička Praha.

Výlet jsme si všichni moc užili, děkujeme panu profesorovi a budeme se těšit na další akce! Za výletníky, M. Hellerová & A. Novotná, 2. A

Vsuvka Následovaly 4 km převážně ve stínu lesa, úbočím buližníkového hřbítku do Lobkovic, kde se u kostela nachází hrobka rodiny Palackých.

Delší závěr

V Lobkovicích pod zámkem se malá skupina složená z Tondy Pištory, Dana Stránského, Matějíčka Vejdy, Pepy Cepla, Čínyho Krauseho, Matěje Bartoše a mé maličkosti odpojila od zbytku a vyrazila podél řeky směrem do Čelákovic. Podél Labe vede moc pěkná cyklostezka, jízdu po níž bychom si určitě skvěle užili, jen kdyby nám nefoukal tak hrozně silný protivítr. Těsně před koncem cesty jsme se zastavili v Toušni, v rezidenci pana profesora Linky. Byli jsme pohoštěni zmrzlinou a byla nám představena jeho obrovská knihovna, obojího jsme si velice cenili a panu profesoru za to velice děkujeme! Celou cestu 27+23 km jsme zakončili krkolomným průjezdem Čelákovic po modré turistické značce až k nádraží a pak už vlakem do Prahy.

Jiří Rousek za Průzkumnou skupinu Azbest

Kratší závěr

Od lobkovického zámku se ostatní vydali kolem devítitunové „sochy“ knihy (připomínka pobytu Fr. Palackého zde) krásnou pěšinou podél řeky. Labe už je tu široké a velebné a všem se jelo příjemně. Neratovické nádraží nebylo daleko a náhodný zpožděný rychlík pobral celou naši skupinu. Byl to parádní výlet!

Co se ještě chystá dále:

• EXPEDICE8.-9. 6. – výprava na neznámou stolovou horu u neznámé zříceniny hradu
• Z Maďarska do Polska 2.-11. 8. – pěší přechod na Slovensku (doplnil Z. Lauschmann)