„Procházkový dvoudenní výlet do Loun. Družina cca 20 studentů vedená učitelem, základna na místní faře. Následuje výčet operací, slohový postup vyprávěcí:

Týden končí, i vydalo se přes tucet kvintánů (a pár dalších!) na výlet. Pan prof. Lauschmann se ujal vkusného výběru lokalit a provázel nás připraveným programem; kromě něj se však připojil i známý Vláďa, učený starší pán, který naše konverzace náležitě okořenil různými vsuvkami, zejména imponoval veřejným projevem svých názorů (řešili jsme někdy i politiku).

Opepřit rozmluvy studentů ovšem nebylo vůbec potřeba – svým humorem si mladší část družiny rozhodně vystačila. Však posuďte sami: V sobotu jsme trochu upravili farní zahradu – stříhali plot a uklízeli odpadky, brodili jsme se místy trnitým křovím a někdo kopal hlínu; velmi hnědou hlínu (pozn. aut. pro měšťáky, kteří zapomněli, jakými barvami běžně hraje zahrada). Pak jsme přes Hřivice vyrazili na 5km procházku pahorkatinou Džbán, jejíž reliéf je místy unikátní… do kopce jsme neběhali, zahráli jsme si ovšem pár her (Kabíla – stavění a bourání šestinožek, Titoro – házení citrotónem atd.)

Zamýšleným duchem akce bylo poznat, co má v životě smysl, proto nám pan farář na večír připravil biblické uvedení do problému lidské existence. Počítalo se, že studentům vytane pár různých dojmů z vlastního života a budeme si o tom povídat staří s mladými… Někteří mladí vyhlásili výzvu, kdo nějak vkusně do debaty pětkrát vsune slovo "chobotnice"; krátce nás to zavedlo do osminohých řečí, ale vzpamatovali jsme se a vrátili k tématu (až na ty, kterým plavala v čaji osminohotykadlovost, konkrétně škvor). Rozmluva klapla dobře!

Mně se zapsalo do paměti moudro, že i s radostným uměním je těžké začínat, zdá se to zbytečné, dokud se to (byť s námahou) nenaučíte dělat dobře. Pak najdete smysl třeba jinde, než jste čekali… Před spaním jsme si vyšli do Loun podél řeky a hradeb a obhlédli ŘOPík (=betonový bunkr).

*Pohádka na dobrou noc* byla o jednom technokratovi, který pořád hledal v náboženství systém a chtěl vést svůj život výkonně, vážně jak se patří. Pak však potkal Pána Ježíše a začal na něj naléhat svými filosofickými problémy – "Pane, jak mám správně vykonávat obřady, jak funguje náboženství a co politika?" Tak muž žádal vědecké odpovědi, ale Ježíš ho pokaždé čtverácky zastavil a přiměl ho dělat nějakou skopičinu – pozorovat dovádějící děti či házet kamínky na sloup (Ježíš házel taky, odtud název pohádky *Ježíš se netrefil*). Muž byl zřetelně otrávený, na tohle nemá čas. Prochází se tu s jediným Vševědoucím a místo toho, aby vyzvěděl všechnu vědu, si hraje jako dítě! Když však Ježíš zmizel, došlo mu to: *Tak si to tak neber, hodně politiky ti to jen kazí.*

V neděli byla evangelická bohoslužba, sedla si s námi celá farní komunita a povídali jsme si, někdo zas šel na hřbitov. Všichni jsme se pak podívali i do kostela sv. Mikuláše, včetně vyhlídky z věže…

Přípravu oběda (rychlý Eintopf) a poté i balení a spěšné mytí nádobí narušil přímým útokem malý Darth Vader s hračkovým světelným mečem (synek ze sboru). Náš Vítek byl ubodán do bezvědomí, když mu však útočník zasáhl stydkou kost, náhle se Vítek vzchopil a soupeře odzbrojil. Kromě tohoto incidentu byl výlet klidný – tedy ještě až na to… Jistý brýlatý student se (jen z legrace) rozhněval na druhého a chtělo se mi utrousit poznámku, že jeho útočný obličej vypadá jako rozinka. Byl jsem ovšem mezi výletníky nový (a z jiné třídy, zato oni jsou skoro všichni ze stejné), takže jsem nevyřkl ukvapený "stěr", nemám co o tom vědět. Záhy však přesně tu větu "To je dobře, když je naštvanej, tak jeho obličej vypadá jako rozinka!" pronesl jiný labužník. Zdá se, že Síla byla s námi a přenášela naše myšlenky…

(Pozoroval­‑li to z nás výletníků někdo další, urychleně se ozvěte, vaše svědectví mi pomůže prokázat u soudu, že to byl můj vtip! Jen jsem ho nemohl použít, a tak se vtip sám sbalil a Silou se přenesl ke vhodnějšímu řečníkovi.)

Chobobotnice!“

za mladistvé účastníky výpravy Luboš Chlebicki, VI. B