Dne 12. 3. 2024 jsme se s Klubem mladého diváka vydali do Divadla na Vinohradech na představení Dům Bernardy Alby, zpracovaného podle slavné stejnojmenné knihy spisovatele Federica García Lorcy.

V jisté španělské vesnici žije zámožná rodina Albových – matka Bernarda a jejích pět dcer – z prvního manželství Angustias a z druhého Magdalena, Amelie, Martirio a Adela ve věkovém rozmezí 39 až 20 let. Kromě nich ve hře vystupují také dvě služebné a Bernardina matka Marie Josefa, která má problémy s pamětí.

Na začátku hry se dozvídáme, že Bernardě zemřel druhý manžel. Poté, co se společně s dcerami vrátí z pohřbu, oznámí dcerám, že podle tradice budou osm let držet smutek – budou chodit v černých šatech, ven budou vycházet jen, když to bude nutné, nesmějí se krášlit a nebudou dávat najevo žádné city.

Dcery však nechtějí zůstávat neustále zavřeny v kleci, chtějí svobodu – často si povídají o mužích a vztazích nejen mezi sebou, ale i se služebnými. Poté, co se dozví, že nejstarší a nejbohatší Angustias požádal o ruku mladík z vesnice jménem Pepe Romano a jejich matka k sňatku zvolila, začnou na ni žárlit a zazlívají jí její štěstí. Sestry se hádají i mezi sebou a napětí v rodině stoupá. Služebné i babička Marie Josefa se snaží Bernardu upozornit na to, že její dcery potřebují svobodu, ale Bernarda jejich rady odmítá.

Jednoho dne se nejmladší sestra Adela oblékne do zelených šatů a jde kamsi ven. Také bývá často smutná a nepříjemná. Jedna služebná si toho všimne a zjistí, že je Adela do Pepeho Romana zamilovaná a tajně se s ním schází. Adela ji přinutí, aby o tom nikomu neříkala, protože si jsou obě vědomy skandálu, který by z toho plynul.

O pár dní později druhá nejmladší dcera Martirio ukradne Angustias obrázek Pepeho Romana, ale před sestrami i svou matkou tvrdí, že to byl jen žert. I přes zdánlivě uklidněnou situaci se napětí v rodině stále zvyšuje, zejména mezi sestrami Adelou a Martirio, která se ji snaží udržet doma.

Za nějaký čas se Adela vydá v noci ven a Martirio ji sleduje. Adela se o ní dozví a začne se s ní hádat. Martirio jí řekne o citech, které chová k Pepemu Romanovi. Sestry pokračují v hádce o to, která z nich by měla Pepeho získat, což probudí celou rodinu. Martirio řekne matce, že Adela tajně měla s Pepem Romanem poměr; poté si Bernarda přinese pušku a jde zastřelit Pepeho Romana.

Poté, co se ozve výstřel, běží Martirio za Pepem. Ačkoli zjistí, že ujel na svém koni, sestrám řekne, že zemřel. Adela se rozběhne do domu. Bernarda však odhalí pravdu o tom, že smrti unikl. Všechny dcery jdou domů – tam ale zjistí, že se Adela mezitím oběsila.

V závěrečné scéně nastává pohřeb Adely. Matka po jeho konci pošle své dcery do jejich pokojů a zakazuje jim plakat. Sama si sedne k Adele a nepláče; nechává se však přemoci těžkým břemenem smutku.

Velmi se mi líbilo zpracování této hry – oceňuji zejména vynikající herecké výkony a výbornou hudbu a kostýmy; uchvátil mě tanec, který se v představení místy objevoval a příběh byl napínavý do posledního okamžiku. Také se mi líbilo, jak byly vyjádřeny emoce a pocity postav. Hra určitě stojí za pozornost a určitě bych ji doporučila nejen těm, které zajímá španělská literatura.

Za Klub mladého diváka

Miriam Žytková, IV. A