V úterý 21.5 brzy ráno se naše třída 4.A sešla na pražském hlavním nádraží, aby se vydala směr Vysočina. Nasedli jsme do vlaku a krátce po osmé hodině ranní jsme rychlíkem vyjeli vstříc městu s proslulým renesančním centrem, Telči. Díky absenci jakéhokoliv zpoždění jsme stihli velmi těsný přestup v Havl. Brodě a do Telče jsme dorazili po slabých čtyřech hodinách cesty. Naše první kroky vedly k autu táty paní prof. Štefánikové, kterému jsme naložili naši bagáž, aby nám ji mohl odvézt do 9 km vzdáleného kempu a my jsme ji nemuseli nosit. (Mockrát děkujeme!).

V Telči pak následoval zhruba dvouhodinový rozchod. Jelikož ale celkem pršelo, tak naprostá většina z nás zamířila přímo na náměstí do místní pizzerie. Po vydatném obědě ještě někteří udělali poslední nákup v místním Tescu a ve dvě hodiny jsme se vydali směr Řásná, kde jsme byli v místním kempu ubytovaní. Těch devět kilometrů nám celkem uteklo a po zhruba dvou hodinách jsme došli k našemu kempu. Měli jsme štěstí, sotva jsme došli, spustila se ohromná průtrž mračen. Rychle jsme se proto ubytovali do svých chatek. Zbytek dne už jsme strávili v kempu volným programem. Po večeři část naší třídy sledovala závěr hokejového zápasu Česko-Kanada, který byl velmi bohatý na góly.

Ve středu jsme se probudili do zataženého rána. Jelikož mělo podle úterní předpovědi znovu celé dopoledne pršet (nakonec nepršelo), tak jsme dopoledne strávili v kempu hraním země-město nebo twisteru.

Po brzkém obědě jsme se vydali na odpolední výlet po nejbližším okolí. Jako první jsme šli a vylezli na nedalekou Míchovu skálu, ze které by býval byl hezký výhled na Českomoravskou vrchovinu. Jak jde ale čas, tak skálu přerostly okolní stromy.

Druhým cílem našeho výletu bylo jedno z nejvirálnějších míst v celém Česku. Ano, bylo to místo v Řídelově na Jihlavsku, kde paní Zdena zažila silně traumatizující chvíle, když při večerní procházce spadla pod kořen a zůstala v něm zaklíněná přes 11 hodin. Dokonce se nám podařilo najít i díky dobové reportáži TV Nova přesné místo této události. Bohužel kořen už na místě není. Zřejmě ho někdo po této události raději uřízl, aby se něco takového znovu neopakovalo. Na závěr našeho 11 km výletu jsme si vychutnali zmrzlinu ve vesnickém obchůdku v Řásné.

Ještě před večeří se skupina čítající zhruba půlku třídy šla osvěžit do nedalekého Velkopařezitého rybníka, po kterém je dokonce pojmenován samotný kemp.

Po večeři v kempu jsme ještě měli oheň, kde jsme si opekli buřty, hráli a zpívali jsme a užívali si krásného večera. Jenže to by nebyl náš výlet, aby nepřišla další bouřka. Ta tedy ukončila náš oheň a abychom nezmokli, tak jsme se museli přesunout do našich chatek. Někteří už v nich zůstali, jiní šli po ustání deště znovu rozdělat oheň, aby si mohli ještě zbytek večera užít.

Čtvrtek byl pro náš výlet dnem posledním. Po snídani jsme si už zabalili naše batohy, uklidili v chatkách, znovu dali batohy tátovi prof. Štefánikové a vydali se stejnou cestou, jako v úterý směrem Telč. Zde jsme opět poobědvali a užili si poslední chvíle na Vysočině. Například na fotbalovém hřišti nebo někde v centru. Ve tři už jsme si jen převzali naše batohy, nasedli do vlaku a vydali se přes Havl. Brod zpět vstříc Praze.

Celkově se výlet zdařil a myslím, že jsme si ho všichni užili.

Děkujeme paní profesorce Štefánikové a panu profesoru Škrkalovi za doprovod a organizaci výletu.

Za 4.A František Hruška