Ráno třída 7.B neseděla ve svých lavicích v budově Arcibiskupského gymnázia jako obyčejně. Místo toho jsme se nacházeli v druhém patře Přírodovědecké fakulty na kurzu první pomoci. Kurz začal jednoduchým představováním. Nejdříve se nám představili tři lektoři, kteří nás celým programem provázeli, a poté jsme o sobě něco málo řekli my. Tato poklidná atmosféra však netrvala dlouho.

“Mně svítí ten projektor do očí. Mohla bys ho vypnout, Baru?” požádal jeden z lektorů svou kolegyni. Bára se zvedla, udělala pár kroků a skácela se na zem. “Začátek simulace,” ozvalo se. Rozpačitě jsme se snažili situaci nějak vyřešit a uplatnit znalosti, které jsme nabrali na jiných kurzech a pobytech. “Konec situace,” oznámil nám lektor Emil a začal s námi situaci rozebírat.

Takto kurz pokračoval pořád dál. Nejen, že nám bylo řečeno, jak pomoci člověku v bezvědomí, jak zasáhnout při infarktu, popáleninách, masivním krvácení nebo jak funguje masáž srdce, ale všechno jsme si také sami vyzkoušeli při nejrůznějších simulacích. Zkusili jsme si, jaké je to být jak záchranářem, tak zachraňovaným.

Na konci kurzu jsme všichni konstatovali, že jsme si teď mnohem jistější první pomocí a že bychom byli schopni někomu v případě nouze pomoci.

Ema Pleskačová 7.B