S těžkým srdcem bychom s vámi chtěli sdílet vzpomínku na absolventku našeho gymnázia, naši kamarádku, Kláru Holcovou. Stala se obětí útoku na FF UK, kde studovala bohemistiku a archivnictví. Vzpomínat na ni bude nespočet lidí, ale v tuto chvíli jsme v myšlenkách a modlitbách nejvíce s její rodinou.

Pro ty, kteří neměli to štěstí sedět s ní v lavici, prožít s ní vyučovací hodiny, nebo ji jenom potkat na chodbě, bychom ji rádi připomněli našimi oblíbenými vzpomínkami. Klára toho zvládala více, než si mnozí z nás dokáží vůbec představit. Málokdo by našel paralelu mezi Kafkovou korespondencí a seriálem H2O: Stačí přidat vodu a jenom ona zvládala pracovat v archivu, překládat staročeské texty, mezi řečí trénovat na Mistrovství Evropy ve vrhu koulí a bez tréninku držet národní rekord ve vzpírání. Pro nás však byla ještě mnohem víc, vždy si našla čas (nejen) na nás všechny. Vždy věděla, co říct, jak se zachovat, kdy pokárat, kdy pochválit, kdy uzemnit a kdy obejmout. Vždycky byla pro každou srandu, vždyť proti gustu žádný dišputát.

Klári, dalo by se toho o Tobě říct ještě tolik, dalo by se popsat spousta archivů a kronik, ale tu naši jsi nejlíp vedla právě Ty.

Za Klářiny spolužáky s vědomím její rodiny

M+A+K+H+A+M