Úterý 27. 6. (podle Veroniky Lux)

V úterý jsme měli sraz v 9:30 na Zličíně a bylo nás celkem 33 (nás 28 + třídní paní prof. Peterková + p. prof. Lauschmann + Michal, Christoph a Kačka ze septimy). Vyrazili jsme autobusem 404 do Rakovníka. I když jsme vyjeli o 6 minut později a nebyl skoro žádný čas na přestup do vlaku, tak to všichni zvládli. Ve vlaku jsme hráli Papírky na písmeno S – například řeklo se „oděv“ a kdo první řekl např. sako, dostal ten papírek. Papírků šla spousta a kdo měl tři, tak vždycky dostal odměnu. Vystoupili jsme v Oráčově, kde na nás čekali majitelé tábora a autem nám odvezli batohy k chatkám do Sosně. Pro nás to bylo 3 km pěšky do kopce. Všichni to zdolali a vybrali si chatku. K obědu byl vývar a poté vepřo­‑knedlo­‑zelo. Po obědě jsme si odpočinuli a kdo chtěl, mohl hrát Berlínskou schovávačku nebo co koho bavilo.

Potom už jsme se chystali na výlet. Nejdřív si každý odhadl obvod největšího stromu, který za celé odpoledne potkáme. Během výletu jsme na louce hráli Trojnožku nebo frisbee. Poté jsme sešli k potoku, kde bylo několik starých douglasek, tu nejtlustší jsme měřili. Pak jsme vyběhli na kopec s hradištěm Oráčov. Tam jsme našli největší strom výletu, lípu s obvodem 434 cm. Vyfotili jsme se, zase jsme seběhli kopec dolů a přes paseku s náprstníky jsme zamířili směrem k Sosni. V posledním úseku lesa jsme hráli na Veverky a lišky. Poté už jsme došli po cestě nebo po louce až do Sosně. V dálce nad Krušnými horami byly vidět mraky, ze kterých zrovna pršelo, ale k nám to došlo až večer.

Po večeři bylo volno a pak jsme měli první táborák, při kterém jsme hlavně zpívali písničky. Mezitím se říkalo, co se komu dnes líbilo, a o zítřejším výletě. Večer jsme chtěli hrát ještě jednu noční hru, ale přišla bouřka a kvůli dešti jsme si na ni museli počkat do dalšího dne. O čtení na dobrou noc jsme ale nepřišli, jen jsme se museli vejít všichni do jedné chatky, což se kupodivu podařilo.

Středa 28. 6. (do prvního čtení u ohně – podle Karolíny Schincke)

Náš jediný den, který jsme prožili celý v Sosni, tedy středu, jsme využili k celodennímu výletu. Ráno nebyl budíček, ale pouze čas snídaně, která byla posunuta až na 8:15. Tuto skutečnost všichni ocenili, jelikož úterní dlouhý večer, zakončený pohádkou a také deštěm, dokázal své. Po snídani následoval nějaký čas na zabalení, přípravu, a také rozdání balíčků s jídlem, které jsme dostali místo oběda. Na srazu pod starou lípou se nejdřív řekla Pamatovačka* (věta, kterou jsme si měli zapamatovat, a kdo si ji celý den pamatoval, dostal večer odměnu) a Odhadovka** (každý své 2 odhady) a mohli jsme vyrazit.

Nejprve nás cesta zavedla k tzv. Božímu kameni – žulovému balvanu, který je kvůli zvětrávání takový pokroucený a je zařazený na seznam přírodních památek. Zde jsme se pokusili na něj všichni vejít, což se nám nakonec i povedlo. Další naší zastávkou bylo krásné jezírko v Soseňském lomu. Tam jsme se nasvačili a užili zdejší přírody včetně obojživelníků a spousty hladových rybiček. Poté jsme se vydali pěknými lesy směr lovecký zámeček Svatý Hubert, kde byla další zastávka. Kromě odpočinku a oblíbené Trojnožky se tam vyřešila barva z Odhadovky – pán z Lesní správy měl oblíbenou modrou, kterou hádalo hodně lidí. Naše cesta nás pak vedla na staré hradiště Smrk, blízko vesnice Smrk, kde mají dub, který se jmenuje Dub ve Smrku. My jsme však zůstali na hradišti, kde jsme se trochu vrátili v čase, a zahráli si hru jménem Zásobování obleženého Smrku, v níž bylo naším cílem dostat „potraviny“ (na lístečcích) do obléhaného hradiště přes hluboký kruhový příkop, aniž by nás nějaký "obléhatel" chytil. Hra všechny bavila, a proto jsme se s dobrou náladou vrátili zase na cestu a pokračovali dál. Radost v nás nevzbudila jenom hra, ale také naděje, že koupání už je blízko – v Čočkově rybníku, což se také stalo, navzdory starým zákazovým cedulím. Většina lidí se rychle převlékla a šla do vody, aby ze sebe spláchla těch nachozených sedm kilometrů, někteří sice chvíli váhali, ale nakonec se také přidali. Odpočinuli jsme si, dojedli obědy a pomalu, ale jistě se vydali zpátky směr Soseň. Cestou jsme si ještě stihli zahrát hru Za 7 minut to bouchne, jejímž cílem bylo najít v hlídaném území 3 „nálože“ (létající talíře), vynést je zpátky na cestu a nenechat se přitom chytit. Také talíř nesměl spadnout, to by pak mina rovnou vybuchla. Po návratu z výletu nás čekalo volno až do večeře. Někdo odpočíval, ale většina byla na horním hřišti nebo u chatek, kde se hrála hledačka Píšťalky a pak veselá vypadávací hra na dvojice Koně a jezdci.

Večer bylo dlouho světlo, a tak po nasbírání dřeva na oheň zbylo dost času na přehazovanou a fotbal na hřišti nad chatkami nebo na házení velikým hebkým míčem a jiné zábavy u chatek. Až po krásném západu slunce jsme se sešli k večernímu táboráku, při němž jsme si hezky zazpívali, zhodnotili tento den a poslechli si první čtení. Také jsme měli možnost vidět nám nejbližší planetu Venuši, známou též jako Jitřenka či Večernice, a pár bystrookým se podařilo zahlédnout i další planetu Mars.

To ale ještě zdaleka nebyl konec této dlouhé středy.

P. S. 1: * Pamatovačka – čínské přísloví: Chatrč ze slámy, kde se lidé smějí, má větší cenu než palác ze zlata, kde lidé pláčí.

** Odhadovka – teplota vody, ve které se budeme koupat (bylo to pak krásných 22°C) a dále oblíbená barva prvního člověka, kterého potkáme (modrá)

Středa 28. 6. (závěr dne) + čtvrtek 29. 6. (podle Marie Hoškové)

Ve středu v noci jsme se my odvážní (byli to skoro všichni) s p. prof. Lauschmannem vydali do lesa zahrát si hru Maják v nepřátelských rukou. Ten „maják“ byl ešus s třemi svíčkami a my jsme se snažili v úplné tmě k němu dostat a sfouknout ty svíčky, aniž by se nás septimáni (Michal, Christoph a Kačka) dotkli. Nějakou chvíli byl slyšet jen šramot ve tmě, ale nakonec svíčky zhasla Luna. Díky tomu jsme vyhráli.

Na cestu tam i pak zpátky do tábora nám krásně svítil Měsíc a dobře vidět byla také Labuť a jiná souhvězdí. I báje o nich byly zajímavé – třeba o Velké medvědici a Malém medvědovi. Když jsme se vrátili, byl už čtvrtek. Ještě jsme si sedli k ohýnku, pan profesor uvařil speciální voňavý čajíček, přečetl nám poslední čtení na dobrou noc, zazpívali jsme si ukolébavku a odebrali se do hajan.

V 8:30 jsme se sešli na snídani, kde na nás všechny čekaly párečky a různé jiné dobrůtky. Šli jsme si vyklidit chatky a zabalit bágly, rozloučili jsme se se Sosní a vyrazili jsme na cestu domů, nejprve do Oráčova a přes Rakovník do Prahy.

Ve vlaku se ještě hrály Papírky na K a v Rakovníku jsme si došli na náměstí a dali si kopečkovou zmrzlinu. A poté už jen pár zatáček a rovnou čarou po dálnici na autobusovou zastávku Zličín, kde jsme se v propojeném kruhu rozloučili.

Celá 1. B si tento krásný, ale bohužel krátký výlet doopravdy moc užila.

P. S. 2: * všechny fotky (198 ks) – viz https://9393931. rajce. idnes. cz/Sosen_2023_-_AG_-_1. B/

** Díky vzhůru za krásné počasí a stálou přízeň!

*** Všem krásné prázdniny! Zdeněk Lauschmann