V sobotu ráno jsme se sešli v hojném počtu 12 a vyrazili vlakem směr Beroun. Podél řeky, pak vzhůru krkolomnou stezkou a kousek Tetínem, až jsme dorazili k tamějšímu novému Komunitnímu centru. Milá správkyně, paní Kateřina, nás ubytovala a rozdala nám pracovní úkoly. Čtvrtá bé + 3 uklízeli hlavní sál a oktaváni se zbytkem stěhovali nábytek a různé věci po domě. Pak jsme poobědvali z vlastních zásob a připravili se na odpolední výpravu.

Nejprve jsme navštívili Kodskou jeskyni, která není nic moc, ale pak to bylo dost dobrodružné prodírání dolů, nahoru a zase dolů. Parádní jezírka a vodopádovité kaskády ovšem stály za to, nakonec jsme minuli trampskou osadu a byli jsme zase u Berounky. Za další chvíli byl Tetín na dohled a čekala nás už jen divoká Tetínská rokle s desetimetrovým vodopádem. Tam se leze vedle po skále a kdo se bojí, může se držet řetězů.

Po delikatesní večeři, kterou nám připravili naši oktaváni, se konala debata o válce. Přijelo 7 hostů z Berouna – farář, část rodiny paní Kateřiny a hlavně dva Ukrajinci - paní Nataša a její syn Max. Po krátkém biblickém úvodu pana faráře byl rozhovor a potom jsme byli posluchači autentických svědectví o válce. Paní Nataša ukazovala fotky od manžela, který bojuje na Ukrajině, a pouštěla i videa, která on natočil na frontě – bylo to smutné a něco bylo hrozné (video ze zákopů).

Po těžké debatě si starší a inteligentnější z nás hráli s vláčky a ostatní hráli Bang. Následně šli někteří na pozdní večerní procházku na Damil (kopec nad Tetínem) a úplně nakonec bylo tradiční čtení na dobrou noc (turecká bajka Tři zajíci).

Ráno v neděli jsme si mohli přispat a po snídani jsme se oklikou vydali na mši. Zašli jsme na bývalé hradiště a zříceninu hradu Tetín – pěkné výhledy – a ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Pak byla mše ve sv.Ludmile, v centru jsme poobědvali a jelo se domů. Byla to dobrá akce.

Jirka Rousek, doplnil Z. Lauschmann