1. noční část

podle Jirky Rouska, 5b:

Krátce po půl jedné jsme v počtu 23 dorazili do Berouna a odtamtud jsme vyšli po zelené směrem k (oficiálně nepřístupnému) lomu Kosov s jezerem. Tam jsme do vody naházeli pár kamenů a pokochali se jeho neuvěřitelnou krásou a šli dál kolem nádrže Suchomasty a hustou prodíračkou do Křižatek, kde byla jídelní zastávka s kocourem. Pokračovali jsme skrz lesy a mezi poli, kopcovitou krajinou plnou nepřehledných cest, až jsme došli na rozcestí nad Lounínem. U pěkného přístřešku pod lipami s křížkem jsme si rozdělali spaní a dopřáli si krátký odpočinek, ukončený osmou hodinou ranní.

Někteří vstali dřív do úžasného slunečného rána s dlouhými stíny a vařili si snídaně. Poté jsme se sbalili a vyrazili vlastně už jen s kopce do Zdic, kde jsme si zašli na zmrzlinu a doplnili síly i pití. U kostela naproti faře (obydlené náhodou také lidmi z AG) se k nám připojilo 6 deňáků a poslechli jsme si historku z roku 1835 o zdické dvojsázce faráře a básníka.

Denní část

podle Bětky Marešové, 5b:

Kolem 9:45 se ve Zdicích před kostelem Narození Panny Marie sešla skupinka 6 deňáků s hlavní výpravou. Po krátkém úvodu a povídání o páterovi Josefu Vorlovi, básníku Chmelenském a jejich písničce Nad Berounkou pod Tetínem jsme pokračovali v cestě vzhůru směrem k zajímavé aleji „Písmena“ a k našim kopcům.

Nedaleko za městem jsme se zastavili na loučce u vysílače, abychom si zahráli hříčku jménem Kabíla. Poněkud brutální hra nás dobře zabavila, bylo ovšem třeba pokračovat, protože ty kilometry se samy nenachodí, že. Kolem nové myslivecké kapličky sv. Huberta, stráněmi s vyhlídkou na Brdy a pak dlouho lesem jsme se šplhali na Vraní skálu 536 m/m, ze které byl vskutku nádherný výhled na všechny strany a také na naši další trasu. Nechyběla ani vrcholová ňamka a společné foto. Když jsme se dosti pokochali, vydali jsme se k obci Svatá a cestou jsme hledali místo na oběd. Naštěstí jsme našli velmi pěkné ohniště, a tak jsme se v klidu najedli a odpočinuli si.

Další zastávka byla u myslivny Král, kde se v roce 1859 poprvé potkali pozdější zakladatelé Sokola Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Poté jsme pokračovali barevným lesem na Krušnou horu 609 m/m k rozhledně Máminka. Zde jsme si také zahráli další, již méně drsnou, zato více běhací hru Fruta Mochov a využili krásných výhledů z Máminky. Mezitím odpoledne pokročilo, a proto jsme se vrhli na cestu do Hudlic, aby ti, kteří se chtějí odpojit, stihli autobus do Berouna. Tak se také stalo, ještě jsme se na pár minut zastavili u památníku Josefa Jungmanna. Do autobusu sice nastoupila značná část výpravy, ale osmnáct skalních odvážlivců zůstalo a po občerstvení malinovkou v restauraci U Jungmanna pokračovalo na další vrch s rozhlednou – Děd.

2. noční část

podle Jonáše Krauseho, 5b:

Poté, co se od nás odpojili deňáci, jsme si vypili zasloužené limonády v hudlické hospůdce a následně jsme opět vyrazili na poslední etapu naší dlouhé pouti. Jelikož doba byla již pokročilá, museli jsme si svítit baterkami a cesta neubíhala tak rychle. Po několika dalších kilometrech jsme vylezli na kopec Děd s kamennou rozhlednou, ve které se nachází přízemní místnost jako kaplička. Zde také začalo pršet – celkem překvapivě, protože celý den bylo krásně. Ale ani déšť nám nemohl zabránit v rozdělání posledního večerního ohně k odpočinku a povídání. Opekli jsme si pár buřtů a zavzpomínali na červnovou expedici roztavením několika hašlerek ve staniolové mističce – zase to byla dobrota. Pak jsme se na chvíli schovali do kapličky a někteří zůstali u ohniště pod přístřeškem nastaveným naší celtou.

Někdy kolem desáté jsme se již naposledy zvedli k posledním z celkem 38 dnešních kilometrů a zahájili jsme sestup do Berouna. Unavení jsme usedli na lavičky autobusové stanice a během čekání se ještě stihla Pamatovačka*. K naší úlevě jsme nemuseli čekat dlouho – náš bus přijel a dovezl nás na Zličín, kde jsme se rozloučili. Metro sice mělo nějaké výluky, ale nakonec všichni šťastně dojeli až domů.

A tak skončil náš letošní velkolepý výlet na dvacet čtyři hodin.

• Pamatovačka z dneška: Ze štěstí druhých se raduj, neštěstím druhých se nech dojmout. (Seneca)

Nejbližší akce: VYZVĚDAČI 9/12 (starší) + 10/12 (mladší /i jiní/)