I letos jsme se v 2. A rozhodli zúčastnit se sbírky Krabice od bot. Jde o to, že každý přinese nějaký dáreček pro dítě, které si předem zarezervuje. Letos jsme původně měli holku 11-12 let a kluka stejného věku. Oproti loňskému roku, kdy paní profesorka Aldinová navrhla tuto sbírku na poslední chvíli, jsme se nyní dohodli už dříve a dárky tak nosili postupně až do třídnické hodiny 30. 11. Tam se z produktů v jedné tašce staly dvě hromádky – klučičí a holčičí.

Chlapci z naší třídy se úkolu chopili naprosto excelentně!! (Teď bych je ráda pochválila, protože jsem tak do této chvíle neučinila.) Abych věděla naprosto přesně, jak balení probíhalo, zeptala jsem se našich spolužáků. Knihy, deodorant, karty, lego a samozřejmě (k Vánocům neodmyslitelně patřící) ponožky si rozdělili a následně je začali skládat do dvou krabic. Dostala se ke mně i informace o příjemném pocitu konkrétního hocha, když předměty do krabice pasovaly jako puzzle. Dvě krabice (jedna pro kluka 11-12 let, a druhá pro kluka 9-10 let) byly nakonec mistrně zabaleny a připraveny k předání.

Dívky to měly trochu složitější, protože jsme rozdělovaly knihy, kosmetiku, šperky, školní potřeby, dokonce i lyžařské helmy a nějaké další drobnosti mezi tři holčičky, přičemž nám kluci nechali jen dvě krabice s víkem. Jednu přinesla paní profesorka a druhou jsme si nechaly až na další den. Sehnat třetí byl trochu problém, ale nakonec jsme ještě jednu našly. Problém byl, že víko chybělo. Zatímco já jsem balila jednu, mé spolužačky vytvářely improvizované víko z měkkého kartonu. Už jen pohled na nás a výrazy ostatních byly určitě k popukání.

Mezitím kluci, kteří neměli co na práci, ozdobili vánoční stromeček. Teď nám ve třídě stojí stromek se světýlky, drobnými ozdobami a hvězdou na špici. Nesměla chybět fotečka na instagram @vit_cabela (podotýkám, že tato věta je sem přidána na výslovné přání tohoto spolužáka) a pro tento den bylo hotovo. Koledy jsme si pustili až po hodině, ale další den jsme pokračovali ve zdobení třídy a balení poslední krabice. Ve čtvrtek o volné hodině jsme si ve třídě za asistence paní profesorky Aldinové pověsili světýlka a zabalili poslední dáreček. Po škole jsme sebrali tři krabice (ostatní odnesla paní profesorka) a odnesli je na sběrné místo. Paní od Krabice od bot byla hrozně milá a vstřícná. Tím pro nás skončila letošní Krabice od bot. Tak snad zase za rok!!

Klasické poděkování dnes věnuji své skvělé třídě 2. A a hlavně paní profesorce Aldinové za příležitost!! Děkuji a děkujeme!!

Za 2. A Nela Mitášová

PS: Já děkuji celé třídě za to, jak se úkolu opět nadšeně zhostila. Jste úžasní:)

Diana Aldinová