Pondělní ráno bylo ve znamení cesty. Sešli jsme se na nádraží a společně jsme vyrazili do Svatého Jana pod Skalou. Když jsme dorazili na místo, došli jsme se ubytovat a potom následovalo seznamování. Při něm jsme zjistili, že tu s naší třídou je ještě preventivní tým a čtyři septimáni. První seznamovací hra probíhala tak, že jsme si všichni vymysleli přízvisko začínající na stejné písmeno jako naše jméno. Po pár dalších hrách jsme šli na oběd, po kterém jsme si vymysleli pravidla třídy. To probíhalo tak, že si každá skupinka udělala svoje pravidla, spojila se s nějakou další skupinkou a společně přednesly to, na čem se dohodly. Pokud ale s pravidlem nesouhlasili všichni ze třídy, pravidlo se nezapsalo. Potom následovala společná mše a po ní nám unesli paní profesorku Aldinovou a my jsme se museli vyškolit, abychom ji mohli osovobodit. To nám zabralo zbytek odpoledne. Ještě jsme si zahráli živé pexeso, povečeřeli, po večeři proběhlo několik dalších her, a pak jsme šli spát.

Ráno jsme po snídani vyrazili ven na program. Jako první jsme se dozvěděli něco o historii, logu a heslu školy. Po obědě jsme luštili šifru, která nám řekla, že musíme najít mistra Jindřicha. Ten se ukrýval v nějakém sklepení a řekl nám, že mu musíme přinést tři zlatá baziliščí vejce. Tak jsme zavřeli oči a paní profesorky nás dovedly na skoro stejné místo, odkud jsme vyrazili. Vejce jsme získali tak, že jsme běželi k pramenu a nabrali jsme tam vodu. Z ní další spolužáci nabrali plnou injekční stříkačku a vystříkali vodu na vejce obalené v papírovém ubrousku a zavěšené na stromě. Zbytek třídy vejce chytal do šátků. Když jsme měli všechna tři vejce, odnesli jsme je Jindřichovi, který nám dal sirky a zlatou stuhu na nějaký rituál. Už to vypadalo na chvilku pro sebe, ale pak jsme dostali úkol. Za tři hodiny jsme museli vymyslet představení o palačinkovém království. Od konce vymýšlení do večeře jsme skákali přes židle nebo jsme si povídali. Po večeři následoval oheň. Jako první jsme si udělali „večer trapnosti“ a odehráli jsme své scénky. Potom jsme šli zpívat písničky, a když zmizeli kluci ze septimy, šli jsme hrát hru „co by kdyby“. Jednalo se o to, že každy řekl otázku a ten další na ni odpověděl. Když se dojelo kolečko, šlo se na druhou stranu. Jenže každý řekl svou odpověď na otázku, kterou dostal předtím. Třeba já jsem dostala otázku „Co bys dělala, kdyby ses probudila jako kluk?“ A já jsem řekla, že bych šla sbalit nějakou holku. A pak jsem dostala otázku, kterou předtím spolužák položil někomu po své pravici: „Co bys dělala, kdybys byla palačinka?“ A já jsem musela odpovědět, že bych šla sbalit nějakou holku. To jsme si všichni užili, ale potom přišel čas na rituální stezku po svíčkách do kapličky. Když jsme všichni úspěšně došli do kapličky, každý chytl kousek stuhy, kterou jsme potom svázali na znamení našeho třídního pouta.

Třetí den před odjezdem nám ještě septimáni řekli něco o školních akcích, o časopise a o třídních funkcích, které jsme si následně rozdělili.

Moc děkujeme preventivnímu týmu, paní profesorce Aldinové, otci Hyacintovi, provozovatelům školy ve Svatém Janu a septimánům za adaptační kurz, který jsme si společně moc užili.

Za 1.A

Nela Mitášová