V sobotu v 10:05 se nás 9-2 z AG sešlo na Hlavním nádraží. Vyjeli jsme vlakem na Beroun, přičemž na nádraží smíchovském se naše skupina rozrostla o 2 z AG,10 Sokolíků a pana profesora. Dojeli jsme do Zadní Třebáně, kde jsme přestoupili na vláček do Nesvačil. Tam, na peróně, byla vyhlášena Pamatovačka, jež zněla “Buď pokorný, uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných” (jeden ze zákonů lesní moudrosti).Odhadovky byly dvě - jestli potkáme kvetoucí květinu a kolik jmen trampů bude na pietním místě Hobartu. Hned ve stanici se uznalo pár fialových květin u kolejí, načež jsme, za spouštějícího se deště, vyrazili vzhůru k lesu.

Po vyhlídce k severu na Český kras (tam prý povede AG maratón 8.5.) byla už v lese odehrána první hříčka O královskou družinu, totiž obsazování pevnůstky = posedu dvěma týmy (s šátky a bez šátků), přičemž královskou družinou se stal o bod tým bez šátků. Po nějakém stoupání jsme odbočili z cesty k pietnímu místu Hobartu, kde bylo napočítáno 24 jmen trampů, a kde jsme se dozvěděli něco o historii trampingu v Čechách i o tamním tábořišti. To bylo kousek níž po proudu potoka, který (nejspíš) v hlubinách času vyhloubil údolíčko, v němž se celý Hobart nachází. V tábořišti, zjevně stále používaném, je stůl s kuchařským náčiním, ohniště a kolem něho lavičky - z nich polovina byla pod stříškou, pod kterou se nás vešla taky asi polovina. Po prvotním zápolení s mokrým dřevem se oheň díky březové kůře pěkně rozhořel a my mohli opékat buřty či dokonce vařit v ešusu čínskou polívku.

Po obědě proběhla tombola, vekteré nejméně čtyři lidé si vylosovali to, co sami přinesli, a v níž byl také prémii vyhrávající n e j d e l š í dárek, totiž pětisetmetrová nit. Ze slavného Hobartu jsme se vydali na další cestu, jež směřovala k malé loučce s osamělým smrčkem uprostřed. Zde se udála druhá hříčka Doupě lapků - chytání pobertů královskou družinou. Poté jsme sestoupili kousek níž k bývalé hájovně Skalka, kde kvetly bledule a lýkovec. Po dalším sestupu lesem a po překonání potoka jsme se vrátili na již známou cestu k zastávce v Nesvačilech.

Při krátkém čekání na vlak se říkala Pamatovačka a když vlak přijel, nemeškali jsme a nasedli do něho. Po ranních Papírkách se teď hrála Přísloví.V Zadní Třebáni byl ještě přestup a pak už jsme se v klidu řítili až do Prahy.

Byl to pěkně prožitý den.

Vít Frei