Sobota 13.října 2018

0:21

Výjezd z hlavního nádraží do Klánovic. Plni energie a natěšení se vydáváme na pospas tmě a noci. Cestou pozorujeme, jak se po obloze posunují hvězdy, na cestu nám svítí Orion a my si zpíváme na zlepšení nálady trampské písně. Cesta nám utíká rychle a my se (za pravidelné sladké odměny) dostáváme o 11 km dál, do Březí ke kostelu sv. Bartoloměje. Je brzy, hodně brzy, ale už ráno.

4:52

Uléháme a snažíme si zklidnit myšlenky. Někdo už dávno únavou padl, někdo poslouchá houkání sovy a těší se na zítra - vlastně na dnešek.

9:00

Budíček! Krásné, jen možná trochu chladné ráno. Někdo byl na nohou už v půl deváté, někdo poslušně vstal v devět, někdo si tahá spacák přes hlavu a vstává až ve čtvrt na deset. Kdo už je připraven a čeká na ostatní, hází si na prostorném hřišti, u kterého jsme spali, s frisbee.

11:00

Definitivně se vyráží. Upřesňujeme Odhadovku (číslo, které řekne 13.pocestný, kterého potkáme – byl to motorkář, kterého jsme museli zastavit.) Kdo by to byl řekl, že jsme vyšli „dnes“. Denní cesta byla krásná. Po svačině pod stromy v Doubku a závodním okruhu se skruží jsme se vydali směr Doubravčice. Na obloze ani mráček a postupně se oteplovalo. Diskuse byly snad o všem. O filmech, o autech, o zkratkách pana profesora. Po vyšplhání na bývalé hradiště Šember jsme si na místě vyznačeném pro rozdělávání ohně dali oběd. Buřty voněly, topinky křupaly. Když nám slehlo, zahráli jsme si Na zlého opičáka a pak zase vyrazili dál. Kdo si myslel, že se vyhne škole, tak se šeredně spletl. Průběžně jsme se vzdělávali jak přírodovědně, tak dějepisně. Viděli jsme tisíce larev ploštic na stromech, viděli jsme kostel sv. Martina u Vyžlovky a mnoho jiného a vždy jsme se k tomu něco zajímavého dověděli.

17:18

Na rozhledně ve Vyžlovce jsme se rozloučili s deňáky a šli to „dorazit“. Cesta nejprve vedla rovně a jak vedla rovně, utíkala rychle, vlastně všechno uteklo velmi rychle.

Zastavili jsme se u jezera před Žernovkou a když se pořádně setmělo, nadešel čas se znovu vydat na cestu. Problém nastal při hledání místa na večeři. V plánu bylo utábořit se u jednoho ze tří rybníků pod Mukařovem , aby se v případě potřeby mohl oheň rychle uhasit. Tak tak jdeme, prodíráme se houštím a najednou koukáme, podle mapy i všech GPS jsme přímo v tom jezeře – prostě už nebylo a bylo zarostlé. No nic, utáboříme se aspoň u potoka Výmoly. Kolem desáté necháváme dohasnout oheň, zbývá poslední část cesty. Ta uteče nejrychleji, protože začínáme myslet na teplou postel doma.

Na zastávce ve Vojkově už pospáváme.

Pan profesor Lauschmann říkal , že příští rok Čtyřiadvacítka už nejspíš nebude. Nebude?

Pokračování příště...

Alžběta Švábová II.B