Když jsme vešli do muzea, visely zde obrázky od Josefa Lady, který na objednávku vytvořil z těchto obrázků reklamní leporelo. Potom jsme se přesunuli na samotnou výstavu, kde na nás čekala první novinka, že už 2000 let př.nl. uměli vodu potrubím rozvážet až několik kilometrů. Trubky byly sice keramické (pitné vody se nepřeneslo hodně), ale na tu dobu je to úžasné.

Následovala trochu jiná doba, a to 11. století, kdy byl v Praze první vodovod, konkrétně pro Strahovský klášter voda z Petřinských kopců. První voda, která se dostala až na Pražský hrad, byla až za Karla IV. V této době se používaly stále ještě keramické trubky, ale někdy i dřevěné (12 -19. století), později také litinové. Veřejně se začala potrubím zásobovat Praha až v 15. století. Bylo zde vystaveno několik modelů vodních strojů, které byly z velké části poháněny vodním kolem. Potom jsme se přesunuli k modelu Podolské vodárny, kde jsme si podrobně popsali všechno o ní. Původně měly stát vedle sebe dvě haly, ale nestavěly se zároveň. Jako první se stavěla hala pískové filtrace, budova ředitelství a čerpací stanice v letech 1924-1929, druhá hala v letech 1954-1965, ale protože se použila jiná technologie u druhé haly, trochu se přestavěla i ta první hala z haly pískové filtrace na halu čiřičů - je jich zde devět, hluboké 8,5 metru, do nich se čerpá voda a v čiřiči se do ní přidává síran železitý (srážedlo), který se rozloží a váže na sebe všechny nečistoty a nakonec padne vlastní vahou ke dnu čiřiče, a tam se každé čtyři hodiny odsává a je odváděný kanalizací do čističky v Bubenči. Síran vyčistí vodu na 95% a převádí ji potrubním mostem do haly pískové filtrace a tam se zbaví těch zbylých 5% nečistot, které voda obsahuje (pískových filtrů je třicet šest, rozloha je 2715 m², písku 1,4 metru vysoká vrstva).

Dnes je vodárna na suchu, protože od roku 2002 poklesla spotřeba pitné vody celorepublikově zhruba na polovinu. Prahu dnes stačí zásobovat Švihov (Želivka) nebo Káraný. Podolská vodárna je v tzv. pohotovostním stavu (voda pouze v případě havárie). Následoval model Švihovské vodní nádrže na řece Želivce. Jezero vybudováno z důvodu zásobování Prahy pitnou vodou, přehrada dlouhá 38 kilometrů, průměrná hloubka je 18 metrů, přehrada zadržuje 266 milionů kubíků vody. Úpravna byla postavena v letech 1965-1972. Pracuje na stejném principu jako vodárna v Podolí, ale má více jak dvojnásobnou kapacitu (až 7000 litrů za vteřinu) a používají síran hlinitý, ale efekt je stejný jako v Podolské vodárně. Do Prahy se voda dostává 52 kilometrů dlouhou raženou štolou, která má průměr 264 centimetrů a voda se přivádí bez použití čerpadel až do vodojemu v Jesenici. Pražská vodovodní síť má 4500 kilometrů, je v ní 68 vodojemů a 51 čerpacích stanic. Pokud vás zajímá o vodárenství něco víc, neváhejte a přijďte se do muzea podívat.

Zapisovatel: Laura Novotna, Fotograf: Amélie Rabelová