Jak jste si již určitě všimli, článek o naší pouti do Lurd už na stránkách školy nějakou chvíli visí (http://www.arcig.cz/clanky/2017/pout-do-lurd), ale naši přátelé z Montpellier nám poslali pár dost zajímavých fotografií. A tak jsme se rozhodli udělat ještě jeden článek jen a jen o Lurdech! A zároveň jsme položili pár otázek našim poutníkům:

1. Co vás v Lurdech překvapilo?

Spousta lidí a krásná příroda.

Na Lurdech mě asi nejvíc překvapila rozsáhlost celé Růžencové pouti, kterou jsem vůbec nečekala. Hned na druhém místě bych však uvedla fakt, že v Lurdech jsou nemocní opravdu na prvním místě. Dobrovolníci nemají problém vstávat v 5 ráno, aby se ještě společně pomodlili a mariánskou písní vzbudili nemocné, o které se pak až do nočních hodin starají. A i přesto tento náročný program všude panuje dobrá a veselá nálada. To se jen tak nevidí.

V Lurdech samotných mě překvapilo množství lidí. Nečekala jsem, že Růžencová pouť je tak velká akce, kam jezdí přes 20 tisíc lidí, mezi kterými jsme tam byli jediní nefrankofonní poutníci. Mile mě zaskočilo ale to, jak nás všichni hned vzali mezi sebe a byli trpěliví s našimi omezenými schopnostmi komunikace.

Taky mě překvapilo, že jsou Lurdy, až na pár výjimek, docela ošklivé město. :D Viděla jsem nejen nejošklivější kostel na světě, ale taky tisíce svítících růženců a obrovské kanystry na vodu. O to víc si ale pak člověk váží těch hezkých věcí a samotné atmosféry tohoto poutního místa.

2. Jaká byla služba nemocným?

Namáhavá, však vysoce smysluplná.

Služba nemocným byla náročná, ale skvělá. Vyzkoušet si na vlastní kůži, jaké to je se každý den o takové lidi starat a prožívat s nimi trápení i radosti, nebo si jen v klidu popovídat, což jim také udělá velkou radost. Takže z toho měl člověk každý večer krásný pocit a každé ráno mu tato skutečnost dávala sílu vstát z postele ještě za hluboké tmy.

Bylo ohromně naplňující, nedělat něco pro sebe, ale překonat se a vstát ve čtvrt na šest, abychom byli včas na službě a mohli pomoci lidem, kteří to ráno sami nezvládnou. Samotná služba mě bavila, a nejvíc se mi líbilo si s těmi lidmi prohodit pár vět, když jsme jim pomáhali. Bohužel tam bylo spoustu lidí a tak se často stalo, že jsme tam spíš než pomáhali překáželi. Tak jsme šli pomoci zase jinam, poslední dny hlavně do jídelny, kde jsme připravovali na stůl a pomáhali při jídle nosit nápoje a nalévat. Občas jsme i pomáhali tlačit kárky s nemocnými během průvodu, nebo na křížové cestě, kde měl člověk zase chvíli klidu a ticha na modlitbu.

3. Co jste si z Lurd odvezli?

Spánkový a modlitební deficit.

Krom vody, kterou jsme všichni načepovali do čeho se dalo, jsme si určitě odvezli cenné vzpomínky na dny s nemocnými, na dny s ostatními ošetřovateli, kteří nám pomáhali, když jsme nevěděli, kudy kam, na krásné kostely a obří mše, ale i společné modlitby a ztišení před Pannou Marií. No a pro francouzštináře tu byla samozřejmě i složka zlepšení francouzštiny a popovídání s místními!

Vodu, růženec a spoustu slovíček! Ale taky vzpomínky na milé frantíky, nezapomenutelné zážitky a touhu prolézt Pyreneje. Kromě toho ale taky povzbuzení a spoustu energie, nasálané z tisíců poutníků, kteří se přijeli modlit k Panně Marii, zejména růženec v jeskyni, kde se sv. Benadetě Panna Marie zjevila.

připravil: Hyacint Ullman OP