Bylo nebylo, tentokrát vyšla sestava komornější - nejstarší studenti byli z kvarty, nejmladší ze sekundy a k tomu tři dospělí. Odjezd byl v sobotu v 9:11 z Masarykova nádraží, v Libčicích nás na faře přivítal milý pan farář Tomáš a pak jsme se poslušně odebrali k práci na zahradě a v kostele. Pálili jsme hromadu klestí za kostelem, přičemž někteří raději (bylo jim to přiděleno) hrabali listí a shnilé ořechy pod starým ořešákem. Při bližším ohledání se však zjistilo, že většina ořechů není až tak shnilá, jak jsme si mysleli, a tak jsme ty relativně zdravé zachraňovali do dvou kýblů, ze kterých jsme si na konci odvezli malou výslužku.

K obědu jsme se sešli u ohníčku a pekli jsme si buřty a chleby a udila se i houska se sýrem v provizorní cihlové udírničce, kterou postavili naši dva nadšení sekundáni.

Výlet byl naplánován na skoro celé odpoledne. Trasa vedla přívozem přes řeku, pak nahoru do kopce, co to jenom šlo a nakonec chvíli po vrcholku, lesem, tam byla vyhlášena Pamatovačka: Zlo je chytřejší než dobro, ale dobro je silnější než zlo (i k večerní debatě).

Pak se po chvilce ťapání po návrší objevila hluboká roklina s posledními zbytky sněho-ledu, kterou jsme sestoupili do údolí, načež jsme se horečně pustili do dalšího šplhání po prvohorních skalách. Naším cílem bylo máslovické muzeum másla, které je otevřené po celý rok, vyjma února. Ale zklamaní jsme nebyli, většina z nás už tam stejně někdy dříve byla. Dál jsme pokračovali na vyhlídku vysoko nad řekou, odkud jsme se dostali dolů na cestu originálním způsobem - po vzoru kamzíků. Trním a štěrkem a po kolmých stěnách. Podle většiny - nejlepší část výletu.

Ať tak, nebo tak, zpáteční přívoz nám uplul, ale jen proto, že jel o 2 minuty dřív, což pan přívozník uznal, když se vrátil - prý neměl hodinky. Taky se mu nás asi zželelo - museli jsme po tom sestupu vypadat velmi zuboženě.

Po návratu jsme si povídali i s panem farářem na téma chytrost a po večeři se pouštěl film: Habemus papam (Máme papeže) – místy veselý, ale s nečekaným koncem.

Poté proběhla první část žížalové války ve spacácích a také pořádná polštářová bitva.

Ještě později v noci jsme se vydali na noční výletek, nahoru na libčické hradiště Liběhrad (pár kamenů, skoro celý jeden roh budovy). Ale bylo to pěkné tak po tmě, i s ohýnkem z březové kůry, pod kopcem už zas ve světle libčických lamp. A doma nakonec čtení na dobrou noc.

Ráno byla mše a po mši jsme zabalili pana profesora Lauschmanna do perského koberce. Před obědem se konal malý výletek na libčický kopec Kameníček, kde se hrála hra na Lučany a Čechy (ach, ti bídní Lučané!). Pak byl oběd (i s kompotem).

A po obědě se vlastně už brzy jelo domů, ale ještě předtím vypukla jedna z největších a nejlepších polštářových válek vůbec. Všichni proti všem a všichni na Vláďu. Pak už jenom 2 písničky (jedna o Spišské Nové Vsi) a šlo se na vlak.

Odnášeli jsme si hodně veselých zážitků s prima lidmi.

Anna Šejnostová, 4.B