V pondělí 16. 10. 2017 se na autobusové zastávce shromáždila vcelku početná hrstka statečných z obou paralelních tříd, kteří se odhodlali podstoupit dvoudenní duchovní obnovu ve formě pěšího putování pod vedením našich dvou dominikánů a paní profesorky Ginzelové.

Všechno, co jsme si chtěli vzít s sebou, jsme si museli nosit sami – někteří proto vystřízlivěli už ve svých domovech a spokojili se s málem, jiní se narychlo zbavovali přebytečných zásob jídla cestou autobusem.

Po počátečních problémech s dopravou jsme se nakonec po úvodní společné modlitbě konečně vydali na cestu. Naše kroky vedly skrz husté listnaté lesy, kde jsme mohli obdivovat krásy podzimní přírody a v družné náladě (avšak v ostrém tempu) jsme kráčeli směr Sázava. Ani těžké batohy, ani vedro, ani prudké kopce nedokázaly ubrat nic z našeho nadšení a my jsme si užívali společně strávený čas.

Během cesty jsme měli možnost duchovního rozhovoru s některým z bratří, nebo také společné modlitby růžence. Odpoledne pak následovala zastávka na krátké rozjímání nad úryvkem z Bible (Matouš 4, 1–11) a následná katecheze bratra Klimenta.

Když jsme konečně dorazili do Sázavy, byli jsme všichni pořádně unavení. Absolvovali jsme přednášku o sv. Prokopovi a Sázavském klášteře, kde jsme poté měli mši svatou pod vedením místního pátera, otce Radima. Po mši jsme se už šli ubytovat do tamější sokolovny a tím končil náš společný program. Jídlo i zábava byly čistě v naší režii, a tak se někteří rozutekli do kuchyně, někteří do blízkého Tesca. Večer jsme ještě hráli na kytaru a zpívali, ale v deset hodin jsme měli večerku, a tak jsme museli jít bohužel spát…

Ráno jsme vyráželi v 8.30 a pokračovali jsme do Českého Šternberka, kde jsme měli opět společnou mši v soukromé hradní kapli a pak besedu s panem Šternberkem a jeho paní, kdy nám vyprávěli o svém životě a my jsme se mohli ptát, na co jsme jen chtěli. Následovala komentovaná prohlídka hradu, během které jsme se dozvěděli spoustu informací o rodině Šternberků a její historii a také o hradu samotném. Bylo velmi zajímavé procházet hradem a poslouchat historky o dětství pana Šternberka, se kterým jsme se nedlouho předtím osobně setkali.

Po prohlídce už jsme museli vyrazit na vlak a zpět domů… Už teď se těšíme na příští rok a nějaké další duchovní obnovování!

Za obě sexty

Karolína Pelantová

* doplň „km“