Tradiční jarní maratóny jsou již mnoho let oblíbené u mladších i starších studentů a absolventů, ale také u rodičů a dalších dobrých přátel naší školy. Novoknínský (Karlův) maratón, v pořadí dvanáctý svého druhu, se konal v sobotu 14. května 2016, přesně 700 let po narození Karla IV. (a vedl přes Nový Knín, abych objasnil oba jeho názvy). Vyráželi jsme od Kytína, vesničky pod Brdy, a ranní úsek rychle ubíhal za zpěvu skřivánků a házení frisbee. Nechyběl ani kousek cesty po kolejích následovaný prodíráním se přes řepkové pole. Dále už stačilo přejít přes říčku Kocábu a stanuli jsme v Novém Kníně, kde jsme si do příjezdu půlmaratonců krátili čas odpočinkem na náměstí a obhlídkou kostela sv. Mikuláše.

Již v plném počtu 29 zazněla pamatovačka, tentokrát citát od Karla IV.: „Jakkoliv lidské je hřešit, přece je ďábelské v hříchu setrvávat.“ Před vyrážkou jsme ještě tipovali, kolik potkáme mužů s kočárkem a zda uvidíme plavat něco/někoho živého ve vodě. Odpovědi se pohybovaly od 0 do 7 u první otázky, u druhé panovala úplná shoda na kladné předpovědi. Přestože tato se naplnila (viděli jsme kachnu s kačerem na rybníčku), v prvním případě vyhráli skeptici: na Novoknínsku nebylo toho dne v dohledu ani jednoho kočárku.

Naše kroky pokračovaly přes lesy a louky na jihovýchod, až nás dovedly kolem poledne na Veselý vrch (489 m/m) s rozhlednou skýtající kruhový výhled – mj. i na Vltavu. Kousek pod vrcholem uprostřed štěrkové cesty jsme si krátce po poledni rozdělali obědový oheň, po němž následovala hlavní hříčka dne: Korouhev. Tým strážců korouhve Karla IV. bránil šátek před ukořistěním dvěma soupeřícími družinami, které usilovaly stát se panovníkovými průvodci. První hru slavně vyhrála naše družina díky Jitce Habánové /10.A/, druhou však vyhráli obránci poté, co zneškodnili téměř všechny útočníky. Zde se také projevila obdivuhodná obratnost našich primánů v lezení na cokoliv, co ční do výšky: ať už jde o velkou rozhlednu nebo malou cedulku, za kterou se celí vešli (viz foto). Nicméně i při každé další zastávce se některý z nich octl znenadání v koruně nějakého blízkého stromu.

Poté se naše cesta stočila přibližně na sever do Prostřední Lhoty a dále do Čími za vytrvalého překonávání množství plotů a ohrad. S klesajícím počtem účastníků bylo nutné nahradit děravé číselné odpočítávání řeckou alfabetou. Cestou dál jsme v lese narazili na jakýsi zapomenutý podzemní sklad či bunkr, zřejmě dosud někým navštěvovaný. Za chůze byl čas i na klasické doptávání, nač některý z hráčů myslí. „Přestávka na svačinu“ dala ovšem hádajícím náležitě zabrat. Večerní úsek z Nových Dvorů do Štěchovic absolvovala skupina už pouze devíti vytrvalců, z nichž sedm putovalo od samého rána.

Počasí nám i letos přálo – občas se mu sice zachtělo kapat, ale vždy si to po chvíli rozmyslelo. Z místní flóry jsme viděli jalovec, janovec, hrachor, tulipány (a mnoho dalšího), z fauny kromě zmíněných kachen například hmyzí larvu při typickém píďalkovitém pohybu! V neposlední řadě nám krajina připravila přehlídku krásných pohledů, pro které jsme vždy rádi přerušili chůzi i rozmluvu.

Díky všem přátelům za účast i panu profesoru Lauschmannovi za organizaci a snad se opět za rok sejdeme na podobně vydařeném maratónu.

Ján Faryad, 10.A