Ten, kdo by stál na nádraží ve Stochově nedaleko Kladna 30. 5. 2015 kolem desáté hodiny ranní, mohl by zahlédnout následující scénu: přijíždí vlak, člověk uvnitř sundává kola z věšáků a poněkud nižší postavy je pak vyndávají z vlaku ven. Viděl by totiž skupinu studentů z AG a jejich přátel či členů rodin.

Tato skupina nejprve nahlédne do Masarykova salonku u první koleje a brzy pak vyráží směr Rynholec (drobný déšť mezitím přestal). Výprava má za cíl projet část bývalé koněspřežné dráhy z Prahy do lánských lesů, odkud se vozilo do Prahy dřevo i uhlí.

Cestou si zahráli Ztracené stařenky, v Lánech navštívili hrob T. G. Masaryka a pak pokračovali dále kolem již zmíněných uhelných malodolů. Zastavili až u Pilské hájovny (býv. přepřahací stanice), kde si na louce opekli buřty. Posilněni vydali se mírným úbočním sjezdem dolů do údolí potoka Klíčavy, kde koněspřežka začínala.

Klesání bylo příjemné, jenže pak se muselo zase stoupat. Stálo to ale za to, od Nového Strašecí se naskytl nádherný pohled na České středohoří, Bezděz a další vrchy, ba i Ještěd byl vidět. Od dožívajícího Svatováclavského dubu ve Stochově se již někteří vydali na nádraží a domů, zbytek pokračoval dále směr Kladno. (Dub podle tradice zasadila sv. Ludmila, když se narodil sv. Václav.)

Zprvu se spěchalo na vlak, ale když už se to nedalo stihnout, nikdo nespěchal a naopak vznikl čas podívat se na rozhlednu Kožová hora u Kladna, odkud bylo vidět od Brd přes České Středohoří až do Prahy. Na nádraží to pak bylo pohodlně s kopečka (poslední dva z celkových 42 km), vlak přijel včas a všichni v pořádku dojeli domů.

Mnohé pak bolelo tělo, ale nikoho duše. Všichni byli plni zážitků z krásné přírody a krajiny, která svou krásou ukazuje na úžasnost jejího Stvořitele.

Jonáš Chvojka