aneb sv.Václav znovu klesá rukou nehodnou …

O tradiční výpravě – letos v trase : Praha – St.Boleslav – Čelákovice

Pamětníkům se to ani nechce věřit : už dvanáctkrát se konal celodenní výlet od půlnoci do půlnoci a každý byl něčím zvláštní. Třeba přesně před 6 lety – v roce 90.výročí vzniku republiky – 27.9. 2008: na Řípu u rotundy, v půl třetí ráno, v kruhu svíček zazněla česká hymna a také vzpomínka na sv.Václava - byl prvním z řady ušlechtilých velikánů, kteří v průběhu staletí vedli český národ výš… a nyní my žijeme v této krásné zemi a my máme nést dál pravdu a lásku…

I letošní Čtyřiadvacítka připomněla našeho českého patrona „v předvečer“ jeho svátku, a to přímo v místech posledních hodin jeho života. Jedním z hlavních bodů programu po prohlídce kostelů ve St.Boleslavi bylo dvojí divadlo o sv.Václavovi – dámy pojaly vystoupení spíše klidněji, zato pánové si dali záležet zejména na věrohodném ztvárnění oné kruté vraždy.

Za těch 24 hodin toho však bylo mnohem víc. Noční cesta ze Satalic Vinořskou oborou a pod hradem Jenštejnem skončila noclehem pod širákem na nenápadném vrchu Kuchyňka. Až ráno ukázalo, jak nečekaně malebné místo to je. I další cesta k Brandýsu širokou krajinou s mladými alejemi byla hezká, ba i veselá – to když někdo našel v poli odloženou minikoloběžku … A pak židovský hřbitov se zpěvem hebrejského kánonu, odpočinek u brandýského zámku, Labe.

Odpoledne pod vysokým nebem uteklo rychle – oheň + oběd, divadlo a Trojnožka u Proboštského rybníka, odjezd některých do Prahy. A brzy už opět voňavý les, šikmé slunce, soumrak, večer. Chtělo to ještě dravou hříčku – Buldog! byl přesně akorát to pravé. A pak večerní oheň s povídáním a s písničkami na přání – exmaturant Láďa měl ukulele – to přišlo všem vyloženě vhod. Závěrečné noční kilometry přes Káraný do Čelákovic už se zvládly skoro setrvačností – a je tu poslední vlak domů.

Tož zdrávi došli, možná na viděnou na Blaníku 28/10 a pak na Vyzvědačích 13/12.

Zdeněk Lauschmann