Nejeden profesor stěžuje si na studentstvo podezíraje jej z toho, že se pod rouškou sebemenšího alibi vytrácí z budovy školy zábavě v ústrety. Septimánům se povedlo takto zmizet dokonce na celý týden, avšak žádné výrazné protesty z řad profesorského sboru nebyly zaznamenány, a to patrně kvůli tomu, že se jednalo o každoroční akci s přiléhavým názvem Sportovní kurz septim.

Nezasvěcenému by se mohlo zdát, že se jedná jen o další ze série záminek pro nicnedělání. Nic ale nemůže být dále od pravdy, sportovní kurz je de facto synonymem pro neustálou činnost ducha i těla. A opravdu, vzdělání nám bylo neustále v patách, a to i při našich četných pokusech o útěk na kole, kdy jsme poznávali taje jaderné energetiky ve stínu Temelína, rozmanitost podloží jižních Čech v geoparku nedaleko Tábora či zákony užité aerodynamiky při snaze o vytvoření pelotonu. Korunu tomu všemu nasadil orientační běh s historickou tematikou, neboť při pokusech o rozšifrování map z per kartografů minulého režimu a s končetinami rozdrásanými (podle mapového podkladu neexistujícím) podrostem jsme se velmi snadno dokázali vcítit do pocitů studentů revolučního hnutí.

Pokud jsme zrovna nebloudili v lesích či nepoznávali vlast kolmo, věnovali jsme se aktivitám zahrnujícím zpravidla honění kulatého nesmyslu na mnoho způsobů, tj. s využitím všemožných končetin i nápaditých pomůcek. Těla rozpálená sluncem i sportovními výkony bylo pak občas zapotřebí zchladit, pročež jsme na obrazovce sledovali naši hokejovou reprezentaci v akci.

Dlužno říci, že o nás bylo pečováno s důsledností nevídanou; naši kuchaři nám řádně plnili vyhládlé útroby, aby nás naši vedoucí Jana Chloupková, Pavla Synovcová a Karel Malimánek následně mohli pořádně prohnat. Jim všem proto patří dík za velmi zdařilou akci.
Filip Pelant