Ve dnech 12.-14.9.2011 proběhl seznamovací kurz primy B ve Štěkni. Přečtěte si, jak se nám vedlo.

V pondělí 12.9. časně zrána nebylo na Smíchovském nádraží pomalu k hnutí. Prima B v počtu 31 žáků vyrážela na svůj seznamovací kurz do Štěkně.

Cestu jsme si zpříjemňovali povídáním i hrami a otec František Míček nám zahrál na banjo. České dráhy prověřily naši schopnost organizace a rychlého přesunu tím, že na trasu umístily výluku, takže jsme část cesty jeli autobusem. V Protivíně jsme přestupovali a měli skoro hodinu do odjezdu našeho přípoje. Vyšli jsme na travnaté prostranství před nádražím a Filip, Lenka, Miriam a Vašek (studenti 7.B, kteří nás dobrovolně na kurz doprovázeli) nám postupně vysvětlili několik her.

Potom už jsme jen přejeli vlakem do Čejetic a odtud pěšky přešli do Štěkně. Sestra Terezie nás v klášteře mile přivítala a ubytovala ve velkých pokojích v přízemí. Od loňska přibylo ve většině pokojů vlastní sociální zařízení a v celém klášteře proběhlo několik rekonstrukcí. Když jsme se ubytovali, šli jsme na oběd. Po obědě jsme společně s paní profesorkou Vanišovou a otcem Františkem vyhlásili pravidla pobytu a nastínili program. Jelikož jsme měli krásné počasí, svítilo sluníčko a bylo tak akorát teplo, odpoledne jsme strávili hrami v klášterní zahradě. Nejprve se děti soutěží rozdělily do čtyř týmů. A potom, již v týmech, jsme hráli venkovní verzi Člověče, nezlob se, Cestu na sever, Průjem, Bombu a štít, Rodinná pouta a další a v mezičase fotbal a vybíjenou. Děti dávaly do her maximum, a tak jsme na sklonku odpoledne měli pár drobných zranění, ale místní zdravotní sestra byla vždy po ruce a pomohla. Abychom si chvíli odpočinuli od běhání, v čase svačiny každý dostal list papíru a měl nakreslit svůj erb. V něm se mělo objevit vše, co je pro daného člověka důležité. Osoby, vlastnosti, oblíbené činnosti apod.

Po večeři jsme se sešli v prvním patře v Biblickém sále. Nejprve každý představil svůj erb, včetně septimánů a učitelů, a následně jsme hledali, co máme společného. Velké skupiny spojuje rodina a přátelé, víra, hudba, počítače a sport, ale máme i hodně chovatelů domácích zvířat a gurmánů :-). Potom jsme si zahráli hru na tajemné úkoly, což je sice hra beze slov, ale náhodný kolemjdoucí by za dveřmi mohl slyšet mohutné syčení střídané výbuchy smíchu. Protože už se připozdívalo, na závěr si zástupci týmů vylosovali témata na krátké divadlo, které měli ve skupince sehrát. Každá skupinka tak získala tři pohádky, které se měly v představení objevit tak, aby je všichni poznali. Děti šly spát a před námi učiteli a septimány stál zdánlivě snadný úkol, a to vybrat vhodnou píseň na úterní budíček. Nakonec se po půl osmé ranní chodbami a pokoji rozezněli Milenci v texaskách ze Starců na chmelu.

Budíček byl třeba příjemný, ne ovšem zas až tak potřebný, protože většina dětí už byla na nohou a některé už dokonce hrály pingpong na druhém konci chodby. Během snídaně dorazil pan profesor Vavřín, který nám přijel připravit odpolední bojovku. Po snídani zmizel, aby mohl fáborky vyznačit trasu. Potom jsme se všichni přesunuli znovu do Biblického sálu. Děti dostaly školní trička a otec František promluvil o logu a mottu na nich zobrazených. Pak jsme si povídali o škole jako takové a jejím programu. Během dopoledne zbylo i několik volných chvil, ve kterých se týmy mohly sejít a blíže domluvit a secvičit divadlo, případně hrát další hry. Otec František zařadil i blok svých her beze slov, například seřadit se bez jediného slova podle data narození nebo počtu sourozenců. Po obědě a krátkém poledním klidu jsme se všichni shromáždili před klášterem a pan profesor Vavřín vysvětlil pravidla bojovky. Šlo se po dvojících, případně po trojicích, se startem v pětiminutových intervalech. Se septimány jsme se rozmístili po trase, zvláště k těm dobrodružnějším kontrolám. Po cestě jsme si všimli, že se do hry bohužel po svém zapojili i místní dobrovolníci, kteří odvazovali fáborky a sami se jimi zdobili. I tak to ale děti zvládly na výbornou. Pan profesor Vavřín cestou schoval různé úkoly a otázky, týkající se přírody a okolí. Kontrolu nebylo vždy jednoduché najít nebo se k ní dostat, o to však byla bojovka zajímavější. Když dorazila poslední dvojice, začali jsme chystat táborák a kolem půl osmé začali opékat buřty. Hrálo se na kytaru a zpívalo, někteří se ovšem rozhodli na vlastní pěst běhat potmě po okolí. Následovala krátká noční bojovka, projít bez baterky vyznačenou trasu a na konci se podepsat. Jako cenu děti dostaly ve tmě svítící různobarevné tyčinky, byla to zajímavá podívaná. Potom už byl čas jít spát.

Ráno po snídani jsme se všichni odebrali do kaple, kde otec František sloužil krásnou mši pro nás, sestry i další hosty a zaměstance kláštera, a dva žáci primy ministrovali. Následovalo předvedení divadel. Nevím, co by na to řekli slavní pohádkáři, kdyby viděli lišku Ryšku s Cipískem v perníkové chaloupce nebo Zlatovlásku alias Marušku za doprovodu Obušku, ale my jsme se bavili. Komise neměla jednoduché rozhodování. Jako poslední soutěžní disciplína byl zařazen duel Já tě držím za bradu, ty mě držíš za bradu :-). Na závěr pobytu byl každému na záda připevněn papírový domeček a každý každému měl napsat cokoliv hezkého, co si o něm myslí. Byla to taková milá tečka na závěr. Pak už následoval poslední oběd a závěrečné vyhlášení, kdy jednotlivé týmy získaly větší či menší sladké odměny a každý, včetně sestry Terezie a paní kuchařky, byl odměněn bouřlivým potleskem. Na úplný závěr zazněl, jako mnohokrát během kurzu, ještě jednou Vývar z krtka, který by se dal označit za hymnu primy B. Na požádání děti jistě rády předvedou a vám se určitě hned vybaví jeden z velkých hitů své doby. Dobalili jsme poslední věci, naložili batohy do auta a vydali se do Čejetic na vlak. Cesta byla dlouhá, nejen kvůli výluce, ale i vlivem nehody jiného spoje, fungovali jsme potom jako sběrný vlak, který měl všechny čekající dovézt do Prahy. Rodiče si tedy na nádraží trochu počkali, ale dočkali se a všechno bylo v pořádku.

Děkuji všem zúčastněným, dětem, septimánům i kolegům učitelům, bylo to prima!
Helena Klikarová