124 km mezi závrty a tiesňavami

Ano, tolik se skutečně nachodilo od jeskyně Domica u maďarských hranic do Slovenského ráje u Spišské Nové Vsi, nepočítaje dva urychlovací přejezdy mezitím. Předloni v Roháčích vytvořená a loni v Rodopech utužená partička se rozrostla na 22 osob a působila dojmem vyzrálým, hlavně však veselým.

První 3 horké dny ve Slovenském krasu se nesly ve znamení hlášky Páni - závrt! - ty nelogické zahloubeniny v lese i na loukách jsou pro české oko opravdu něčím zcela mimořádným. Silická planina se jen tak nezapomene. Škoda, že fotky terén zplošťují a v lese nefungují vůbec - nejlépe vidět to na vlastní oči. Ke krasu patří také jeskyně - Domicu nelze pominout, v Gombasecké jsou unikátní tzv. brčka a v Krásnohorské se trochu leze a hraje se na speleology. U Silické ľadnice jsme chtěli obědvat, ale je tam děsná kosa (2°C).

Mezi krasem a Slovenským rájem je ovšem pěkných pár horských hřebenů Slovenského rudohoří, které je třeba přejít k řece Hnilec. My jsme napřed zhlédli majestátní hrad Krásna Hôrka a historickou Rožňavu. V neděli odpoledne při výstupu na hřeben přišel první déšť a večer po bohoslužbě kolem ohně pak pořádný další, který vyplavil některé stany. Celý další den nevlídno, vítr žene cáry mlh přes olysalý hřeben, samotář by neušel depce. Odpoledne zima, leje víc, večer na krku, nocleh nikde žádný - paráda ... No - skončilo to po 25km u hodných lidí - na půdě, v garáži a ve dřevníku. Pán nenechá své ovečky bez pomoci.

Poslední dějství začíná přejezdem a erární snídaní ve Sp.N.Vsi, následuje přesun do kempu Podlesok a ještě odpoledne první tiesňava Suchá Belá - kdo to neznal, ten tedy koukal: divoký kaňon, převýšení 400 m, žebříky, vodopády - nádherka. Další den Prielom Hornádu - stupačky nad řekou, lanové lávky, znovu tiesňava ke Kláštorisku (zříc.kláštera). Pak většina ještě na impozantní Tomášovský výhľad a přes další vyhlídky na řeku i k zahaleným Tatrám domů do kempu. Poslední den konečně výhled na Tatry a třetí tiesňava na rozloučenou - Piecky - zas trochu jiné, s nejvyšším vodopádem, jeden otužilec se opět koupal. Po návratu klídkové odpoledne a slunečný den končí frisbeehrátkami na poli u zastávky busu k našemu vlaku.

Bylo to moc prima - každý si to užil po svém, ale také všichni spolu dohromady - tak nazdar vespolek! Zdeněk Lauschmann

Trochu napovědí fotky zde, více jich je na adrese http://beta.arcig.cz/~lauschmann/ ; je i psaná minikronika.