JINČOV - Křivoklátsko 26.10.2011 (1.den podzimních prázdnin)

V pořadí devátá výprava od půlnoci do půlnoci byla na rozdíl od několika minulých stižena značnou nepřízní počasí a ani termín nebyl úplně nejšťastnější. Přesto se mezi Berounem a Křivoklátem nakonec pohybovalo 26 účastníků tohoto tradičního podniku a - cesta-necesta, bláto-nebláto - užili si to jaksepatří.

Na prvních 14 km z Berouna přes Děd do Nižboru vlastně ještě nepršelo, jen bylo zataženo a Jupiter ani hvězdy nesvítily. Svěží noční vzduch je na podzim ještě voňavější než v létě - to cítili všichni, dva dokonce i přes rýmu☻. Cesta se ztratila jen jednou a trocha terénu byla příjemným zpestřením zejména pro ty, kdo v půl čtvrté už (kupodivu) usínají. Zajímavá byla také chvíle ztracenosti v údolí Habrového potoka - bez světélka, jakoby někde na konci světa. Na Stradonickém hradišti nad Nižborem je vidět naopak světel plno, jen sjezdovka není osvětlená, takže mnozí na mazlavé trávě tančí break dance. Předjednaná nádražní čekárna nakonec ukrývá všechny až do příjezdu denní skupiny.

Ještě ani na první hříčku Zlý opičák v lese nad Nižborem neprší tak moc. To Čtyři korouhve už smáčí vydatnější déšť, ale tři houfy v zemi krále Miroslava bojují až bahno lítá, zvláště urputně o čtvrtou, královskou korouhev. Ta nakonec nevydrží pohromadě a boj musí být ukončen všeobecnou mňaminkou srdnatému lidu. Jenže čas mezitím pádí, cesta se pak zrádně ztrácí v mokré pasece ... , a po poledním ohni u pamětihodného pětidubu je třeba myslet na návrat deňáků. (Stihli to v pohodě údolím říčky Vůznice.)

Zatím 13 zbylých zmoklíků pokračuje na Jinčov (pěkná zříceninka) a dále houstnoucím šerem skrze rozlehlé lesy k Žloukovicím. Sto výškových metrů k řece už za tmy strmou strání a příkrou roklinkou si budou všichni nějakou chvíli pamatovat. Po 14 km od dopoledne se sluší zastavit na večeři (čekárna+okolí), ale pak vypuká boj s časem: ? dáme 6 km ve tmě přes kopec do Nižboru za 1h 20min? - dali, a dokonce při té honičce nikdo ani neprotestoval (nestihl...) - dodatečná pochvala!

Rychlý přesun umožnil rozmyslet si závěr do Berouna a přecejen musel promluvit rozum: původní trasa (9 km) svěřena starším; mladší si to zkrátí, aby jim poslední vlak určitě neujel. Tak se také stalo a všichni spolu nakonec šťastně dojeli až do Prahy.

Bylo to letos trochu drsné, neidylické, ale zase dobré.

Tož chvála Pánu, že všechno dobře dopadlo!
Zdeněk Lauschmann